Tohle je poslední den v práci, kdy odjíždíte?
Až 10.března, míříme na týden do Ruska na prázdniny, což může znít bláznivě, ale jelikož můj manžel je původem Rus, tak se jedeme podívat. Pak pojedeme na Floridu, kousek od Miami a potom se přesuneme na naši chatu v Kanadě. A pak nevím. Nevím.
Těšíte se do Ruska? I na těch mínus dvacet?
Asi ano, bude to zajímavé. My Kanaďané jsme zvyklí na zimu. Doufám, že to bude dobré. Budu dělat něco totálně odlišného, nebudu muset sedět celé dny doma a přemýšlet o Oskaru. Bude to pro mě zajímavá zkušenost a téměř něco exotického. Nemohla bych trávit celý den třeba na pláži, protože kdybych to udělala, myšlenky by se pořád točily kolem Oskara. Takže Rusko je dobrý nápad.
Myslíte, že budete postrádat Česko? Anebo spíš lidi, se kterými jste pracovala v Oskaru?
Bude mi to určitě chybět, žila jsem v Praze šest a půl roku. A to je dlouhá doba. Všechno mi teď přijde blízké, důvěrně známé: ulice, čtvrť, kde jsme bydleli, restaurace, obchody, všechno. Strávila jsem tu část života a bude určitě obrovská změna, tu najednou nebýt. A co mi bude určitě chybět je talent. Talent lidí, které jsem poznala.
Jaké máte zkušenosti s Čechy?
Oskar je unikátní společnost. Takže i lidé, kteří tu pracovali, jsou netradiční. Je tu tým, který na sebe spoléhá, možná jsme i nějakým způsobem změnili vnímání pracovního týmu a bořili představy o tom, jak se také dá pracovat. Na to jsem hodně pyšná. Pro mě nebyly zřejmé žádné kulturní rozdíly. V Oskaru jsme všichni pracovali s jasným cílem a nerozlišovalo se, kdo je kdo. Pro mě to povětšinou byli prostě “Oskaráci“, ne třeba Češi nebo Kanaďané.
A co lidé na ulici nebo prodavačky, obsluha v restauraci?
Samozřejmě záleží na těch lidech, na jejich přístupu. Musím říci, že stále platí, že Česko není země příliš orientovaná na služby. A dokonce, což mi přijde udivující, že ani v obchodech jako Louis Vuitton, mě nebrali jako zákazníka, spíš jako něco obtěžujícího.
Přišlo mi až zábavné, že když jsem se cítila špatně a chtěla si udělat radost, šla jsem do Pařížské ulice. Ale když jsem vešla do obchodu a klidně jsem se mohla začít cítit ještě hůř. I tak se dá popsat, jací jsou lidé. Byla jsem v Louis Vuitton nakupovat milionkrát a šokovalo mě, že se ke mě chovali jako k někomu, kdo je vážně obtěžuje a nemá tam co dělat. Jako bych byla nějaký bezdomovec.
Samozřejmě jsou ale místa, která jsem si oblíbila, třeba některé restaurace. Také mám spoustu dobrých přátel mezi Čechy. Hodně času jsem strávila s lidmi, kteří cestovali, viděli svět z většího nadhledu a nenechali mě všimnout si nějakých velkých rozdílů plynoucích z_toho, že jsme každý odjinud
Myslíte, že jste si tu udělala přátele na celý život?
Doufám, doufám, že ano. Jistě. Nezapomeňte, že můj syn Zach mluví plynně česky.
Měla jste přece českou chůvu.
Ano, to je pravda. Mluví plynně česky a chceme mu tuhle znalost udržet. V Kanadě je mnoho Čechů a Slováků, tak chceme, aby pokračoval v učení. Chceme si také “udržet“ českou kulturu.
A mluví rusky?
Jen trošku. Ale začal brát i hodiny španělštiny.
Kolik mu vlastně teď je?
Zachovi jsou čtyři a půl. Nedávno jsme dostali úžasnou kresbu od jednoho malíře, na které je Zach jak kreslí, mezi dvěma vlajkami. Tu českou už má hotovou a dodělává tu kanadskou. Je to nádherná kresba - Zach mezi dvěma světy.
Zpátky k vám. Teď si dáte chvíli prázdniny a potom? Pouze rodina anebo máte nějaké jasnější plány, co se práce týká?
Teď si určitě dám rok pauzu. Chci se vrátit, dát svůj čas rodině, uzdravit se, chci vyřešit spoustu věcí, ujasnit si je. Co bude dál však přesně nevím. Mohu se věnovat opět telekomunikacím, ale není to podmínka.
A je nějaká oblast, která by vás opravdu zajímala?
Jsem otevřená čemukoliv, do doby, kdy cítím svobodu k tomu dělat, co chci. Do doby, kdy vím, že si mohu vybrat talentované lidi s kterými mám pracovat a kdy vím, že pracuji pro akcionáře a majitele, kteří ctí značku. Mám přesnou filozofii a ta je pro mě důležitá.
Vždy se o vás psalo jako o ženě, která v pohodě zvládá všechny role - matka, manželka, manažerka. Je těžké žít s takovou nálepkou nebo naopak?
Upřímně, nevím, jestli jsem vždycky všechno udělala dobře. Někdy jsem na úkor jednoho dělala to druhé. Ale měla jsem také spoustu pomocníků - skvělou chůvu, hospodyni, asistentku. Nemohla jsem prostě pořád být skvělá máma, skvělá manželka i manažerka. Musela jsem si vybírat, vždycky záleželo na situaci. Chvíli jsem byla skvělá máma, pak zase manažerka. Hodně jsem musela cestovat, pracovat dlouho do noci. Nikdy bych to nezvládla bez podpory okolí.
Když se díváte zpátky na práci v Oskaru, je něco, co byste udělala jinak?
Pro Oskara mám velikou slabost. V Oskaru jsem vyrostla, dospěla. Získala jsem zde spoustu zkušeností. Žádná firma už pro mě nebude znamenat tolik, jako Oskar. Je to místo, kde jsem se vdala, měla dítě, kde jsem měla mrtvici...Je tolik poprvé, které jsem tu zažila. Nevím, zda je nějaká lítost, že byli i nějaké chyby. Dá se z nich přece poučit. To je důležité. V Oskaru jsem skutečně vyrostla.
Platila jste také za nejlépe placenou manažerku ČR. Měla jste s tím problém? Říká se, že tady se úspěch a peníze nepřejí.
Štvalo mě, že mnoho informací nebylo pravda, anebo nebyly úplné. To bylo frustrující. A podle mě by neměly některé informace být veřejné. Mám ráda své soukromí.
Oskara koupil Vodafone, byla to podle vás dobrá volba, nebo jste měla mezi zájemci jiného favorita?
Skutečně myslím, že Vodafone je pro Oskara nejlepší. Studovali jsme mnoho nabídek a Vodafone byl nejlepší volba. Za prvé, mají stejné barvy. A za další má podobnou filozofii, je tam znát otevřený přístup a myšlení.
A co z hlediska ceny? Nestál Oskar za víc, nebyl cennější, než kolik Vodafone nakonec zaplatil?
Myslím, že to byla férová cena. Dokonce asi i nejvyšší nabídka. I_když se mi samozřejmě může zdát, že Oskar stál za víc. Ale to je lidská přirozenost, ne?
Když se Oskar prodal, měla jste pocit, že jste dodělala všechnu práci, na kterou jste byla najata? Nebo je něco, kde máte pocit, že jste nezvládla?
Ne, myslím, že ani ne. I proto jsem tu zůstala dalších osm, devět měsíců poté, co ke koupi došlo. Nyní vím, že opouštím místo, kde mě nahradí dobří manažeři.
Vybudovali jste značku Oskar v podstatě z ničeho, vytvořili jste “zábavného a přátelského“ operátora. Nebojíte se, že teď ztratí svou tvář?
Opravdu doufám, že duch Oskara tu zůstane navždycky, že se nikdy neztratí. Že lidé, kteří tu pracují, zůstanou také Oskaráky, budou se i nadále bavit prací. Možná je to idealistické, ale doufám, že udrží myšlenku Oskara stále naživu.
Necítíte to trochu jako zbytečnou námahu, že teď po koupi Vodafonem, přišly roky budování silné značky vniveč?
To snad ne. Ale je to bolestivé. Ale vždy mě motivoval talent lidí a celé firmy. Jsem na to hrozně pyšná, i na to, že si ho vybral světový lídr, jako svou další dceru. Když jsme jednali o koupi, řekli mi lidé z Vodafone, že doufají, že Oskar přinese svou kulturu do jejich firmy. Protože nikdy neviděli tak unikátní organizaci, a že by nikdy nevěřili, jak je firma rozvinutá v myšlení i jednání. Byli skoro v šoku z toho, co jsme dokázali.
Pro mě bylo vždycky frustrující, že když jsem řekla, že pracuji v telekomunikační firmě v České republice. Nikdy nikdo nevěděl, kde to je a co to je a rovnou mával rukou. Teď patří Oskar jedné z největších firem z oboru a zaslouží si to. Přesto doufám, že si zachová i v rámci Vodafone duch Oskara a oskaří úsměv.
Jaké nejzajímavější či nejdůležitější služby může Vodafone zákazníkům nabídnout. Na co je může lákat?
Samozřejmě nejnovější technologie, například portál Vodafone Live. Anebo služby, které budou výhodnější díky sdílení zkušeností a know how ze všech firem Vodafone.
Co služby třetí generace? Dorazí do Česka ještě letos?
Hm. Firma pracuje na tom, aby mohla zákazníkům nabídnout co nejlepší služby, nezávodíme s časem, abychom něco uvedli na trh jen proto, aby to tam bylo. Chceme, aby to pro klienty mělo přínos a výhody.
Jak podle vás bude podle vás vypadat budoucnost telekomunikací?
Myslím, že éra telekomunikací teprve začíná a lidé ještě budou šokováni. Tím, jak telefony ovládnou jejich celý život. Nakonec telefony budou suplovat všechno, třeba i peněženky. Splní skoro všechna přání, budou se využívat stále více k práci, k zábavě. Mobily mají neuvěřitelné možnosti. Nebude to sice hned, ale jednou bude mít mobil celý svět a nikdo bez nich nebude umět žít.
A to je podle vás správná cesta, že celý svět bude mít mobil?
Víte co? Radši budu nosit mobil, než třeba balík kreditek. Chci mít mobil, protože chci mít možnost spojit se s manželem, chci mu poslat třeba obrázkovou zprávu, když budu chtít.
Co se týká českého trhu, jak vidíte přenositelnost čísel? Má pro Vodafone smysl a je to cesta pro firmu, jak získat nové klienty?
Z toho, co se dosud stalo, je nutné přiznat, že celý proces je velmi slabý. Téměř ztrácí smysl. Ale je důležité, aby lidé měli možnost rozhodnout se. Když budou chtít změnit operátora, mají mít možnost odnést si sebou své číslo.
