Následující řádky nepíšu z matky všech měst, nýbrž z poměrně dalekého chladného severu. Přijel jsem za jedním slezským vlastencem, abych spolu s ním navštívil zápas Ruch Chorzów v. Sosnowiec.
Ruch nakopal soupeři pozadí v poměru 6:1, a tak nyní sedím v podezřelé místnosti, popíjím skvělou pálenku, která porušuje tisíc eurovyhlášek, a snažím se hodit za hlavu právě skončivší fotbalovou sezonu.
Sparta nesplnila ani jeden ze svých cílů, avšak já jsem se rozhodl svůj cíl splnit: neklesnout nikdy na tu nejnižší úroveň.
Úkol je tedy jasný, a proto se mu stavím čelem. Nebudu brečet, nebudu také skládat zbraně, vždyť už za chvíli nastane nová válka o ligový trůn.
Mrzí mne však, že se letenská modrá krev začíná mísit s genofondem nejnižších kast. Důkazem toho je lúzoidní chování některých fans vůči Pavlu Horváthovi alias Horvymu. Tedy hráči, který statečně bojoval za Železnou gardu a oddal jí své srdce. Pokud někdo chce pěstovat podobné móresy, doporučil bych mu, aby šel fandit Slavii, tam se to možná ztratí.
Já jsem sparťan a jiný už díky Bohu nebudu. A proto nyní děkuji nejen našim hráčům, ale také gratuluji nenáviděnému nepříteli k titulu, s vírou, že již žádný jiný až do skonání světa nezíská.
O autorovi| MARTIN ČEJKA, Autor (32) fandí Spartě již od prenatálního věku. Jeho předci byli sparťané a budou jimi i jeho potomci.
