Nevídáno – politici jsou ochotni sáhnout si na vlastní platy. Zatím nabízeli obětovat jen platy jiných – manažerů státních firem a dobře placených zaměstnanců. Teď konečně museli přiznat, že to byla jen hra se závistí a že bude třeba sáhnout na platy státních zaměstnanců. A aby ukázali, že to myslí vážně, jsou ochotni sebrat i sobě. Má to vadu: platy ústavních činitelů jsou svázány s platy soudců, a jak politici dobře vědí, Ústavní soud už v minulosti dvakrát rozhodl, že soudcům se platy krátit nesmějí. Takže nabízejí oběť, vědomi si, že ji nebudou muset přinést. Chytré.
Jenže soudcovská logika je absurdní. Jak může ohrožovat nezávislost soudců, když se jim platy sníží všem stejně, nezávisle na tom, jak který soudce v tom kterém případě rozhoduje? Jak může ohrožovat jejich nezávislost, když se jim platy sníží v tandemu s ústavními činiteli, a tedy je vyloučen jakýkoli prvek případné odplaty politiků vůči soudcovskému stavu jako celku? Vždyť právě proto byly jejich platy s platy politiků svázány! Napadlo někoho, že podle této logiky by soudcovskou nezávislost mohlo ohrozit i zvýšení platů? Ústavní soud přijal za svou zhoubnou myšlenku ovládající dnešní společnost: že platy musí neustále růst. Je to fakticky jediný zbývající zdroj legitimity státu, jediné, co drží společnosti pohromadě. Ubohost této státní ideje je vcelku snesitelná, ale jen do té doby, než dojdou peníze.
Vláda a sněmovna by navržené snížení měly schválit s plným vědomím toho, co to znamená. Ať ústavní soudci sami vysvětlí veřejnosti, proč jsou soudcovské platy jako jediné v celé zemi nedotknutelné.
Čtěte „Janota jde po platech politiků“ na straně 1
