Nedivila bych se, kdybyste nad restaurací Angel při letmém pohledu mávli rukou. Člověk by řekl, že za tlumenými barvami interiéru a nicneříkajícím exteriérem se může skrývat jedině další staroměstská kavárna s jídelním lístkem podle kopíráku, kterému bude vévodit salát s kozím sýrem a profiteroly. Že to zkrátka bude další instantní restaurace ve městě instantních restaurací. Kdybyste ale nedali Angelu šanci, přišli byste pravděpodobně o jeden z nejlepších – a rozhodně o jeden z nejzajímavějších – gastronomických zážitků v Praze. Nevýrazný interiér je tím správným pozadím pro tu pravou hvězdu zdejší šou: odvážnou, barvitou a láskyplně vypiplanou kuchyni anglické šéfkuchařky Sofie Smith.
Jihovýchodní Asie na talíři Vaří ve stylu asijské fusion, což je široký pojem, který se užívá k popisu kuchyně inspirované nejrůznějšími asijskými vlivy (a často vychází vstříc i typicky evropským chutím). Sofia Smith vaří celou jihovýchodní Asii: kuchyni vietnamskou, indickou, indonéskou, malajskou i thajskou, které dokáže zkombinovat někdy i na jediném talíři.
Nejlépe její práci poznáte, když si objednáte degustační talíř pro dva (490 Kč). Na velkém talíři najdete půvabně naaranžované čtyři různé skvělé předkrmy. Nejvíc mi zachutnalo ceviche (čti seviče) z mořského vlka s limetovou šťávou, chilli a zázvorem na bornejský způsob (275 Kč za celou porci).
Ceviche je studený salát z marinovaných ryb, který se dělá v Latinské Americe, ale oblíbený je i v jihovýchodní Asii (především na Filipínách), odkud také pravděpodobně pochází. V Angelu mořského vlka nakládají do jemně růžové a mírně štiplavé marinády. Doplňuje ho salát z mladých lístků červené řepy s hustým sezamovým dresinkem a japonskými rýžovými rolkami nori plněnými – k mému příjemnému překvapení – kokosem.
Jsem známá tím, že kritizuji šéfkuchaře, kteří připravují příliš složitá jídla. Někteří z nich se přidáváním dalších a dalších ingrediencí snaží vyrobit efektní pokrm z něčeho, co jím není, jiní tím prostě zakrývají chybějící kuchařský um. Pro restauraci Angel neplatí ani jedno z toho. Její styl je komplexní, ale zároveň vytříbený. Je zřejmé, že Sofia Smith si dává práci s každým jídlem. Hraje si s kontrastními chutěmi a strukturou surovin a výsledkem je lahodně harmonický kulinární zážitek.
Například u singapurských ostrých krevet (hlavní chod 490 Kč) se snoubí ohnivá pálivost zelených chilli papriček se sladkou omáčkou s listy kari, doplněná křupavými, chladivými a kyselkavými nakládanými okurkami s koriandrem. Krevety jsou velké a šťavnaté, daleko od podvyživených krevet, které zdejší restaurace tak rády prezentují coby „tygří krevety“.
Za vším je jediné: v Angelu se nesnaží obalamutit své zákazníky a vyprázdnit jim peněženky. V jídlech nechybí žádné důležité suroviny a nestane se tady, aby něco nahradili levnějším a méně kvalitním v naději, že si toho nikdo nevšimne. Na svoji restauraci jsou příliš hrdí, než aby si něco takového dovolili. A jídlo tu očividně baví i číšníky.
Dokonale syrový tuňák V minulé recenzi jsem se zmínila o svém problému s grilovaným tuňákem v českých restauracích. Většinou je zoufale přepečený. Pokud vás zajímá, jak má takový tuňák vypadat, dejte si v Angelu jejich filet z tuňáka s tamarindem a chilli podávaný s pyré ze sladkých brambor se zázvorem a křupavými listy z červené řepy (490 Kč). Ryba je uvnitř naprosto syrová, opečená je jen tenká svrchní vrstva. Filet se podobá bifteku opečenému na stupeň „rare“ – tedy v podstatě bifteku syrovému.
Když jsem si tuňáka objednala, číšník mě jemně upozornil, že ho podávají velmi málo propečeného, skoro syrového. Kdekoli jinde bych takovou poznámku považovala skoro za urážku. Neměl by personál restaurace předpokládat, že zákazník ví, jak se správně připravuje tuňák? Pomyslím-li ale na to, že většina českých strávníků je zvyklá na úplně jiný tuňákový filet, chápu, že v Angelu nechtěli riskovat eventuální nespokojenost svých hostů. Stejně ale doufám, že podobné informace už brzo nebudou nutné.
Obsluha se tu dá označit jedním slovem: skvělá. Někde jsem slyšela, že když se tu sejde hodně lidí, počkáte si na své jídlo trochu déle. Možná. Znám ale rozhodně horší místa na dlouhou večeři. Interiér restaurace, kterému vévodí různé odstíny šedé s občasným oživením jemným barevným doplňkem, má styl. Prostorné, nepřezdobené, příjemné místnosti vévodí velký zlatý lustr připomínající lidské plíce.
Řekla bych, že je to příjemné místo i na oběd. Nabízejí obědové menu s rozumnými cenami – dva chody za 290 korun a tři za 390. V neděli sem můžete zajít na úžasný brunch v asijském duchu, obohacený o omelety, francouzské tousty a snídaňové koktejly. Co se týče dezertů, z badyánové pannacotty s růžovou omáčkou a liči v sirupu z citronové trávy (155 Kč) jsem nadšená nebyla – pannacotta měla trochu moc želatinovou konzistenci místo toho, aby byla krémová. Můj dojem ale spravil lahodný puding z černé rýže s kokosovým semifreddem a karamelem z palmového cukru (rovněž 155 Kč).
K šéfkuchařce, jako je Sofia Smith, si Pražáci mohou gratulovat. Má originální styl, nebojí se riskovat a nejde tou nejkratší cestou. A hlavně: umí vařit. Angel s jeho dokonale připravenými asijskými specialitami by neměli vynechat ani gurmeti s tím nejkonzervativnějším jazýčkem.
***
gurmánská bomba
překvapivě dobré
průměr
nic moc
raději se vyhnout
Recenze je nezávislá, náklady platí
výhradně redakce Lidových novin.
Angel V Kolkovně 7, Praha 1, tel.: 773 222 422 Po–So 11.30–24.00, Ne 11.00–16.00 www.angelrestaurant.cz Laura Baranik, recenzentka restaurací, www.praguespoon.com
