Vystudoval práva v rodném městě Sassari a po škole se dal na politickou dráhu. V roce 1978 jako ministr vnitra rezignoval poté, co členové Rudých brigád, s nimiž odmítl vyjednávat, unesli a zavraždili předsedu křesťanských demokratů a premiéra Alda Mora. O rok později ho na čtrnáct měsíců zvolili premiérem. Od července 1983 do června 1985 stál v čele senátu. Počátkem 90. let se s většinou dalších politiků zapletl do korupční aféry Tangentopoli. Jako všichni bývalí italští prezidenti byl doživotním senátorem a honosil se významnou hodností v řádu maltézských rytířů.
Před třemi roky se připomněl silně ironickým výrokem pro deník Corriere della Sera, že za teroristickými útoky 11. září stojí CIA, Mossad a světoví sionisté, který vzali doslova např. protiameričtí chytráci z Britských listů.
Zemřel v úterý 17. srpna v Římě na dýchací a srdeční problémy. Jeho bratrancem byl někdejší předseda italské komunistické strany Enrico Berlinguer. S manželkou Giuseppou měl dceru Annu Marii a syna Giuseppeho, který je poslancem a podtajemníkem ministerstva obrany.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
