Rodák z Kazaně prožil dětství v Sevastopolu, za války se rodina přestěhovala do Moskvy. Pracoval jako frézař a navštěvoval večerní kurzy Leninova pedagogického institutu, pak novinařiny a byl redaktorem regionálních novin v Kamyšině. V roce 1956 mu vyšla první povídková sbírka. První drama Sedmý hrdinský čin Hercula (1963) mohl kvůli cenzuře vydat až za pětadvacet let.
Jeho nejznámější hrou je dozajista Valentýn a Valentýna (1971), kterou v roce 1985 zfilmoval George Natanson. Pražské Divadlo na Vinohradech ji uvedlo v režii Zdeňka Míky s Danielou Kolářovou a Jaromírem Hanzlíkem, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích v režii Milana Fridricha s Janou Švandovou a Břetislavem Slováčkem. Zdramatizoval rovněž Tolstého Annu Kareninu, kterou v roce 1982 hrálo Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v překladu zakázaného Jiřího Pittermanna, kterého pokryl Jiří Prokop.
Jeho prózy Papírový had (Odeon, 1976) a 24 dní v ráji (Práce, 1982) převedla Alena Morávková. V češtině jsou k mání též díla Volá meziměstská (Lidové nakladatelství, 1985) a v řadě Pět sovětských novel Řeka (Odeon, 1980).
Těsně před listopadem 1989 se do našich kin dostal Chubovův společensko-kritický Osudový omyl (1988) podle jeho předlohy. V období 1993-1998 vedl s Alexejem Kazancevem časopis Dramatik.
Zemřel v pátek 1. října v Moskvě na infarkt. Jeho ženami byly postupně dramatička Taťána Butrovová, novinářka Natalija Lavrentěvová a herečky Lidyja Savčenková a Jekatěrina Vasiljevová. Měl dvě dcery a dva syny.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
