Jestli mě v minulých dnech něco vyděsilo, tak to nebyly pesimistické prognózy stran ekonomické krize, ani zprávy o možných srážkách Země s asteroidem, ale slova Jakubova otce. Ano, toho Jakuba, kterého loni zabil pedofilní vrah Novák. Když se ten případ objevil na veřejnosti, říkala jsem si, že rodiče devítiletého chlapce pravděpodobně dostatečně nevarovali a nevysvětlili mu, že se nikdy nesmí nikam chodit s někým, koho dobře nezná. Jenže otec přizvaný do televizního pořadu „Máte slovo“ prozradil, že varovali, ba dokonce opakovaně. Odpovídal prý, že je mu to jasné, ať si máma s tátou pořád nedělají starosti. Co víc má člověk proboha dělat, aby své děti ochránil před nebezpečenstvími tohoto světa, než je varovat? Proč to nefunguje?
VBritánii otěhotní ročně kolem sedmi tisíc dívek, kterým není ještě ani šestnáct let. Británie je jednou ze zemí, kde je těhotenství nezletilých zaznamenáno nejvíc. U nás není situace zdaleka tak vážná, přesto si dovoluji odhadovat, že od čtrnácti let mají mladí lidé taky mozek víceméně impregnovaný hormony lásky, přes které se dovnitř dostane jen máloco jiného. Jako by příroda nebrala v úvahu, že k tomu, aby člověk něco byl, musí chodit do školy aspoň do osmnácti. Nezodpovědné! Všimli jste si? Po dlouhé době se vmasmédiích začínají zase objevovat dělníci. Vypadá to, že před dvaceti lety odletěli do teplejších krajin a teď se vrátili. S krizí a rušením provozů. Na obrazovkách je vidíme většinou ustarané v souvislosti s propouštěním. To není zrovna nejšťastnější příležitost, ale aspoň nějaká. Média milují ustarané tváře.
Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci oznámila, že se jí podařilo akreditovat nový studijní obor, který je první svého druhu v celém visegrádském prostoru. Jmenuje se „Kulturální studia“. Zajímalo mne, jestli se nějak liší od již zavedené kulturologie. A víte, že jo? Zatímco kulturologie „vychází z kulturně antropologického chápaní kultury jako systému nadbiologických prostředků a mechanismů, jejichž prostřednictvím se člověk adaptuje k vnějšímu prostředí,“ hlavním předmětem kulturálních studií je „vztah mezi kulturou, mocí a identitou člověka“. Takže neplést!
Ministerstvo školství by rádo formulovalo standard kvality profese učitele, což může někomu připadat jako dobrý nápad a jinému jako blbost. Učitel je buď dobrý, nebo špatný, případně prostřední. Jenomže řekněte někomu, že je špatný učitel! Odtuší, že špatní jsou žáci. Nebo že jste si na něj zasedli. Něco jiného je, když mu můžete říct, že nenaplňuje standard. To už zní jako argument. Má to ale taky svoje úskalí. Pedagog může žádat vysvětlení (snad i písemné), který standard a v čem přesně nenaplňuje. Přitom každý, kdo chodil do školy, ví, že působení učitele zahrnuje nejen pojmenovatelné, ale i nepojmenovatelné kvality (jako třeba kouzlo osobnosti), či naopak nekvality. Nemluvě o tom, že ani nadstandardní učitel nemůže dělat zázraky, když má před sebou podstandardní žáky. Takže já bych si od těch standardů zas tak moc neslibovala. Jednu přednost ale mají: že se o tom, jak učit, aspoň mluví. A to nikdy neškodí.
O autorovi| Radka Kvačková, radka.kvackova@lidovky.cz
