Takže podporuješ Hitlera? Podobné otázky kladli učitelé sedmnáctiletému studentovi, který mezi spolužáky prohlásil, že nemá rád homosexuály. Výrok a následná reakce učitelů studenta připravily o mezinárodní maturitu a studium v Británii.
Příběh se odehrál v Los Angeles. V rodině Češky, která před mnoha lety utekla ze své vlasti před komunismem a nesvobodou.
Vzhledem k citlivosti tématu si aktéři příběhu nepřáli zveřejnit pravá jména. Matce studenta budeme říkat Lucie. A synovi třeba Julien. Manžel Lucie je Francouz. V rodině se proto mluví nejen anglicky a česky, ale také francouzsky. Takže bylo logické, že syna Juliena zapsali na francouzsko-americkou soukromou školu Lycée International de Los Angeles.
„Nacpali jsme do nich za dvanáct let 150 tisíc dolarů,“ vypráví paní Lucie.
Julien studoval poslední dva roky lycea program zakončený nikoli americkou, ale mezinárodní maturitou „International baccalaureate“. Aby mohl studovat v Evropě. Čtyři měsíce před maturitními zkouškami řekl v knihovně při soukromém rozhovoru Julien kamarádovi onu nešťastnou větu „Nemám rád homosexuály“. Zaslechl ji učitel francouzštiny. A vmísil se do rozhovoru dospívajících chlapců: „To je opravdu tvůj názor?“
„Ano, to je můj názor,“ odpověděl upřímně Julien.
A rozjelo se vyšetřování.
Učitel otevřel téma při hodině. „Kluci vtipkovali, učitel byl jejich kamarádíček. Někdo navrhl homosexuály vyhostit na Madagaskar.
Jiný student vykřikl, že bychom je měli vyhubit,“ vypráví paní Lucie.
„Souhlasíš s tím?“ – obrátil se učitel na Juliena.
„Ne. Já jsem neutrální. Jenom se jim vyhýbám a nechci s nimi mít nic společného,“ odpověděl Julien.
Učitel si Juliena zavolal na kobereček. Na pomoc si přizval další učitelku. Julien při pohovoru zopakoval: „Nemám rád homosexuály, protože mě obtěžovali.“
„Když mu bylo asi dvanáct, šel se psem a nějací muži ho zastavili.
Nabízeli mu sex za peníze, drželi ho asi hodinu,“ vysvětluje Lucie.
„Tak to podporuješ Hitlera?“ _ ptala se Juliena při pohovoru sugestivně přizvaná učitelka. „Ne.“ „A kdyby tě obtěžovali černoši, tak bys neměl rád černochy?“ – pokračovala ve výslechu. „Ano, jako kohokoli, kdo by mě obtěžoval,“ odpověděl sebevědomě Julien.
Případem se v lyceu začal zabývat ředitel. Paní Lucie od něj dostala dopis, že její syn je homofob, rasista a násilník a že nesmí pokračovat ve studiu. Do školy se může vrátit jen v případě, že napíše maturitní práci na téma „Homosexuálové za třetí říše“ místo původního tématu „Caesar a triumvirát“, na němž Julien již tři měsíce pracoval. A v případě, že se zapíše do kurzů zvládání vzteku (anger management).
Julienovi rodiče protestovali. Obrátili se s žádostí o pomoc na ostatní učitele, francouzský konzulát, kontaktovali právníky, psychologa. Ředitel lycea si paní Lucii zavolal. Před sebou na stole měl Julienovy přihlášky na univerzity v Británii a volný list papíru s podmínkami jeho setrvání v lyceu.
„Zítra je deadline pro přihlášky na vysoké školy. Buď podepíšete a pošlu je, nepodepíšete – nepošlu,“ prohlásil ředitel.
Nepodepsali. Julienovy šance na vysokoškolské studium se přiblížily nule. Bez mezinárodní maturity ho britské univerzity nepřijmou.
„Bylo to jako v Žertu od Kundery,“ říká paní Lucie. „Zvláštní je, že tenhle koncert zorganizovali Francouzi – učitelka, učitel i ředitel, a nikoli Američané. Jsou papežštější než papež,“ dodává.
Nakonec se podařilo Juliena zapsat na jinou americkou střední školu. Také soukromou – veřejné školy totiž v posledním ročníku nepřijímají. Školné tak rodiče přišlo na dalších 10 tisíc dolarů. Ředitel nové školy komentoval Julienův prohřešek slovy: „Myslím, že je prostě mladý.“ Julien v květnu odmaturoval. A nyní studuje mezinárodní vztahy a diplomacii na Angloamerické vysoké škole v Praze. A je spokojený.
Paní Lucie žaluje losangeleské lyceum. První stání je za dva měsíce.
***
Zažili jste něco podobného? Zažili jste nějaký jiný silný příběh ve škole? Pište na akademie@lidovky.cz
