Na rozhovor do pražského hotelu Palace se přibelhá se sádrou na noze a černými brýlemi na nose. Odpovídá pomalu, s rozmyslem na všechny otázky a neustále zdůrazňuje, že si nechce prostřednictvím novin vyřizovat účty s Petrem Svobodou, synem svého zesnulého muže, který ji nedávno označil za možnou příčinu sebevraždy Karla Svobody.
Vaření je relax
Bavit se s ní o tom, jak žije dnes, je téměř nemožné. Hovor vždycky stočí na to, jak se s Karlem seznámili, jak žili a co se dělo po jeho smrti. „Vzpomínám si, jak mě můj muž požádal o ruku. Nemohla jsem uvěřit tomu, že si mě chce tak úspěšný člověk vzít, že mi chce dát svoje jméno. Ale byli jsme si v mnoha ohledech strašně podobní. Silné osobnosti, svým způsobem vlastně strašně střelené. S Karlem byla velká legrace, i když ke konci života byl už hodně smutný,“ vzpomíná.
„Můj muž byl v mém životě nesmírně důležitý. Nedokážu ho jen tak vymazat a začít znova. Jen pomalu se vracím do běžného života, ale uvědomuji si, že nic jiného mi nezbývá,“ tvrdí.
„Zase mě začíná bavit vaření. Karel byl velký gurmán. Vždycky mě chválil, že jsem skvělá kuchařka a pobízel mě, ať se na všechno vykašlu a otevřu si restauraci. Miloval mezinárodní, ale i českou kuchyni, moji svíčkovou, španělské ptáčky... Když mu v restauraci něco chutnalo, chtěl, abych si to jídlo dala taky, abych mu to doma pak uvařila. Pro mě je vaření relax,“ říká a do vyprávění jí začne vyzvánět mobilní telefon hitem Hang Up od Madonny.
„Miluju Madonnu, Depeche Mode, George Michaela, tyhle populáry z 80. let. No a samozřejmě i Karla Gotta.
Všichni jsme na něm vyrostli,“ vypráví.
Její přátelé jsou na tom stejně, a tak jejich občasné sedánky prý proto končívají pouštěním muziky.
Ráda chodí do kina, ale během posledního roku v kině nebyla.
Má ráda i operu, hlavně Aidu a Carmen, ale i klasiku.
„S maminkou jsme pravidelnými návštěvnicemi Pražského jara už od mého dětství. Jediné, co mě vždycky dokázalo rozladit, byli moderní japonští autoři. To jsem se nudila tak, že jsem počítala píšťaly u varhan ve Smetanově síni Obecního domu,“ líčí žena, která si občas ráda zaleze do postele s knížkou a čte si. Nejčastěji životopisy slavných. „V létě jsem si ale udělala harlekýnovskou přestávku. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, a tak jsem si na dovolenou do Řecka vzala půl kufru harlekýnek, které zdědila jedna moje kamarádka po tchýni. To je neskutečná věc! Když jsem přečetla třetí, nevěděla jsem už, o čem byla ta první, ale vždycky to dopadlo dobře,“ směje se. „A to bylo pro mě v současné situaci to hlavní.“
Budoucnost si neplánuje. Poté, co přišla před sedmi lety o dceru, která zemřela na leukemii, a letos o manžela a svého otce, tvrdí, že dělat si nějaké plány je naprostá hloupost. „Zasáhne osud a všechny plány jsou nanic!“
Nový dům, nový život
Momentálně je uprostřed zařizování domu v Říčanech, který si pronajala pro sebe a dvouapůlletého syna Jakuba.
„Pomalu si buduji zázemí, místo, kam chci patřit. Je to pro mě nová zkušenost, protože když jsem se nastěhovala ke Karlovi, bylo všechno hotové, dané. Postupem času jsme si přiznali, že jsme si měli postavit nový dům, začít znovu, ale tak nějak jsme to prokoučovali.“
Syn Jakub jí v mnohém připomíná Karla. „Je ale ještě strašně malý. Nebudu vám vyprávět, že se nám narodil malý zázrak s piánem v ruce. Žádný výrazný talent u něho zatím nepozoruji, ale jakmile zjistím, na co má nadání, budu ho tam směřovat.“
S výchovou syna jí pomáhá chůva a maminka. „Teď, jak mám tu zlomenou nohu, mi maminka hodně pomáhá. Dva týdny se mnou bydlela v Říčanech, bere si Kubíčka na víkend k sobě do Černošic. Jsem moc ráda, protože Kuba zase navázal vztah s babičkou, který nebyl vždycky stoprocentní kvůli tomu, že se máma dlouhá léta starala o těžce nemocného tatínka.“
Nedávno ji dal bulvár dohromady s Danielem Hůlkou, hvězdou muzikálů z dílny Karla Svobody. Po třítýdenním zpravodajství o nové lásce „aféra“ skončila s tím, že Hůlka údajně mediální tlak neustál a se Svobodovou se rozešel. Ta z celé věci vyšla jako odkopnutá milenka. „Byl to totální výmysl. Někdo nás vyfotil v restauraci, kde bylo dalších dvacet lidí. Bylo to nefér vůči mě i vůči Danovi. Ale to se dalo čekat, už mě to nepřekvapuje.“
