31. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Vybralo se téměř 4,5 milionu. ‚Nemůžu tomu uvěřit,‘ děkuje partnerka záchranáře, který zemřel ve vrtulníku

Pilot, záchranář a člen Horské služby Michal Beneš.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pilot, záchranář a člen Horské služby Michal Beneš. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Praha/Liberec Když se na konci března na Náchodsku zřítil vrtulník, v němž seděl letecký záchranář a člen Horské služby Jizerské hory Michal Beneš, zůstala Simona bez partnera a dvě malé dcery bez tatínka. Kamarádi ale založili nadační sbírku, v níž se přátelé i neznámí lidé složili na bezmála čtyři a půl milionu korun. „Je to neuvěřitelné. Můžeme díky tomu zůstat bydlet tady v domečku v horách, splatit hypotéku a ulehčí nám to spoustu věcí. Přijímáme to s obrovskou pokorou,“ děkuje Simona Kratochvílová.

Žije v malém domě na samotě uprostřed lesů Jizerských hor společně s tříletou Rozárkou a osmiletou Maruškou. Sbírku, kterou prostřednictvím Nadačního fondu pomoci podpořilo více než 3375 dárců, se podle svých slov musela nejdříve naučit přijmout. 

„Ze začátku jsem byla proti sbírce. Říkala jsem si, že každý má svých starostí dost. Nerada si o něco říkám. Kamarádi mě ale přesvědčili, říkali ať myslím na holky. A tak jsem ji podepsala. Zpočátku to bylo velmi čerstvé, trvalo mi asi týden, než jsem se na sbírku podívala. Protože to nejsou jenom peníze, ale i povzbudivé vzkazy. Jsou krásné,“ říká přítelkyně Michala Beneše Simona a dodává, že jenom žasne.

„Nemůžu uvěřit, že se vybrala taková částka. Chtěla bych poděkovat lidem a vzkázat, že si toho s holkama nesmírně vážíme. I těch vzkazů, které tam nechali, a které holkám čtu. Vážím si energie, co nám dali. Díky tomu teď budeme mít život jednodušší, i když nám to Míšu nevrátí ani trochu. Holky ale budou tam, kde vyrůstaly s ním. Tento dům a místo budou mít spojené s tatínkem,“ vyjadřuje vděčnost za to, že jim finance umožní v domě žít i nadále.  

Pilot Michal Beneš zahynul při letecké nehodě 22. března 2019.

Pilot Michal Beneš zahynul při letecké nehodě 22. března 2019.

Zájem a podpora nejen lidí v okolí, ale i těch, které nezná, ji překvapily. „Hodně jsem nad tím přemýšlela. Myslela jsem si, že jsou lidé často uzavření do sebe, hrabou si na svých hromádkách a nestarají se o okolí. Ale ono to tak vůbec není. Je to velmi pěkné a příjemné zjištění. Hřeje mě to u srdce a dělá mi to radost. Není to jenom o každém z nás, ale když se přihodí něco takto strašného, jsme schopní nejenom poslat peníze, ale i vzkazy a pomáhat psychicky,“ povídá o své zkušenosti. 

Zejména u známých se na druhou stranu setkala s tím, že se ji báli potkat, jelikož nevěděli, jak reagovat. „Pak se jim ale dost ulevilo, protože zjistili, že jsme v pořádku a nějak fungujeme. Asi jsem se se smrtí vyrovnala jinak, než je standardní postup, ačkoliv jít mezi lidi i třeba jen do obchodu, trvalo zhruba měsíc.  Otevřeně o tom ale mluvím, i o Míšovi. Velmi mi také pomohla kniha Moje milá smrti. Příběh a prožívání autorky mi přišly jako přes kopírák. Byly tam momenty, kde jsem se smála a smích mi velmi pomáhá,“ sdílí, jak se vyrovnávala se šokem, na který se podle ní nedá nijak připravit.  

Děti mi svou lehkostí pomáhají

„Holky dokážou celou situaci i mé prožívání hodně odlehčit. Nejenže si u vzpomínání pobrečíme, ale i se u toho zasmějeme. Míša nám chybí a je nám smutno, ale je to zvláštně příjemný pocit, že na něj můžeme vzpomínat s usmířením, s klidem, láskou. Je to hodně silné a nemám důvod být naštvaná,“ vypráví Simona s tím, že se ode dne, kdy partner zahynul, setkává až s neuvěřitelnou laskavostí všude, kam jde.

„Setkávám se s tím i mezi lidmi, které jsem dříve neznala, nebo kteří s námi nemají nic společného. Není to tedy jen o finanční pomoci. Moc si jí ale samozřejmě vážíme. Umožní nám třeba i vyřešit problémy s příjezdovou cestu, bydlení tady není úplně lehké,“ dodává. Je také rozhodnutá finančními prostředky pomoci i dalším lidem, které například potkala podobná životní situace. „Když tu možnost teď budu mít, přijde mi to jako povinnost. A těším se na to. O jedné mamince s dětmi jsem se nedávno dozvěděla.“   

Za tónů písně Pán hor z filmu Krakonoš a lyžníci přítomní sledovali, jak na...

Rozloučení s tatínkem, kamarádem, pilotem vrtulníku Letecké záchranné služby a členem Horské služby Jizerské hory Michalem Benešem.

Tatínku, děkuji ti za nej školu na světě

Simona Kratochvílová pak vzpomíná, jak s mužem Michalem vždy plánovali, že začnou s otužováním v zamrzlé přehradě, ale společně už to nestihli. „Když umřel, tak jsem si řekla, že to zkusím. A to jsem šíleně zimomřivá. Kamarádka, která se otužuje, říkala: ‚Vezmi si termosku s horkým čajem, ručník, udržuj jednotné tempo, nezastavuj a nezapomeň dýchat!‘“ 

Simona tehdy s otužováním začala v Jablonecké přehradě, která měla 6 stupňů. Příběh má ale úsměvné pokračování. „Měla jsem z ničeho nic najednou až euforickou radost. Další týden se přidala kamarádka, následující týden další maminka ze školy, kam chodí dcera a vyvrcholilo to tím, že každé pondělí, středu a pátek ráno chodíme společně s rodiči, dětmi i učitelkami plavat do přehrady. Dáme si čaj a je nám krásně,“ popisuje s potěšením Simona, jak se otužování ujalo i v rámci Svobodné školy v Jablonci nad Nisou. Právě tu dříve pro dceru Marušku vybojoval tatínek Michal, ačkoliv Simona ze začátku upřednostňovala klasický vzdělávací systém. Pak ale změnila názor a dnes je vděčná, že se její muž nenechal odradit. 

„Nevím, jak to učitelky dělají, ale v první třídě jsme v hloučku stáli před školou a přemlouvali plačící děti, aby šly domů, protože se škola zamyká. Dcera Maruška napsala Míšovi vzkaz: Tatínku, moc ti děkuji, kvůli tobě chodím do nej školy na světě.“