|
Čekáme, kdy to svět konečně pochopí
|
|||
| Mám strach o svou rodinu. Bombardovali je každou noc, říká Tedo Čagilišvili, jednatřicetiletý Gruzínec, který podniká v Česku. * LN Jak vnímáte situaci, ve které se nyní nachází Gruzie? Je to hrozba pro jakoukoli jinou republiku. Podle mě to samé může potkat Ukrajinu, Bělorusko... Pro menší státy to bude vždy stejné. Když Rusko zase ukáže svoji sílu celému světu a když Rusko pochopí, že tu sílu zase má, tak se nezastaví před ničím. Je to jen otázka času. * LN Proč podle vás Rusko vede válku proti tak malé zemi, jakou je Gruzie? Je to hlavně snaha Ruska ukázat svou sílu a zabránit vstupu Gruzie do Severoatlantické aliance. Kdyby Gruzie vstoupila do NATO, tak mají Rusové západní vojáky přímo u dveří. To samozřejmě nechtějí. Poslední amortizační zóna mezi NATO a Ruskem je Turecko. Dál nikoho nepustí. Nejde o žádnou genocidu Osetinců nebo Gruzínců. Normálně žijí mezi sebou a společně také utíkali před bombami. Bomba se neptá, kdo je kdo, a Rusové bombardují všechno. Nemocnice, univerzitu, momentálně tam hoří knihovna. V té pracovali jak Osetinci, tak Gruzínci. * LN Vy máte rodinu. Kde teď je? Moje manželka a dvě děti jsou v Gruzii. Mám o ně strach, už tři dny nespím. Rusové bombardovali každou noc. Oni se nemůžou dostat sem a já tam. Takových lidí je ale víc. Na prázdniny poslali děti odpočívat k moři a teď máme tento problém. Už jenom čekáme na to, že to svět konečně pochopil. |
|||
Většina z gruzínských emigrantů bere Česko jen jako přestupní stanici na cestě do západní Evropy. Hodně jich míří do Německa a Británie. Ze tří stovek českých Gruzínců má občanství ČR asi jedna třetina. Většina Gruzínců žádá v Česku o politický azyl, mnozí tu jsou ilegálně. „Ale opravdu většina míří dál do Evropy. Velmi oblíbenou konečnou destinací je pro Gruzínce Švýcarsko,“ říká Dabrundashvili.
I podle vyjádření ministerstva vnitra není Gruzínců v Česku hodně. „Jejich počet se pohybuje v řádu stovek. Nejedná se o početnou skupinu,“ říká mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.
Gruzínci nepředstavují větší problém ani pro cizineckou policii. „Z praxe si neuvědomuji, že bychom s nimi měli nějaký výrazný problém. Ani mezi odhalenými nelegálními migranty nefigurují Gruzínci v první desítce nejčastějších,“ řekla mluvčí cizinecké policie Barbora Kudláčková. V Česku zůstávají podle Dabrundashviliho Gruzínci většinou vysokoškolsky vzdělaní. Spolek „Samšoblo“, což v překladu znamená „moje vlast“, dokonce loni v Praze založil pro děti Gruzínců speciální jazykovou školu.
„Školu pro děti jsme zakládali, protože sice zachováváme tradice, ale ztrácí se mateřský jazyk, zvláště mezi mladou generací,“ říká Dabrundashvili. Škola gruzínštiny sice byla jedinou svého druhu v Evropě, ale přesto nepřežila. V prvních třech týdnech jejího fungování se přihlásilo dost žáků - občanů Gruzie, Čechů a dokonce i Rusů. Nakonec však byla pro nezájem studentů uzavřena. „Občas se ale několik dětí sejde a vyučujeme je. Není to pravidelné,“ popisuje Dabrundashvili. Nezájem o výuku gruzínštiny si vysvětluje tím, že sami Gruzínci neumějí vytvářet takové silné komunity, jaké mají například Arméni či například Turci v Německu. „Zaprvé nás není tolik a zadruhé je většina Gruzínců v jiných zemích. V Česku se gruzínská komunita ani tolik neprezentuje,“ říká Dabrundashvili.
Aktivita Gruzínců žijících v Česku je zaměřena především na jejich malou komunitu. „Už jsme třikrát vydali noviny. Teď připravujeme další vydání. Máme také webovou stránku,“ popisuje Dabrundashvili, který v ČR žije sedm let, má českou manželku a nedávno se jim narodil syn.
