Kdyby se potvrdily všechny zprávy o vědeckých objevech, které vyšly na titulních stránkách novin nebo byly odvysílány v hlavních zpravodajských relacích, vypadal by svět úplně jinak. Rakovina by už nezabíjela, měli bychom k dispozici levný, ekologický zdroj energie a miliarda hladovějících by měla co jíst. Odkud čerpají novináři vědecké senzace, které se nakonec nepotvrdí?
Žurnalista William Lai a lékař Trevor Lane z univerzity v Hongkongu se zabývali původem a osudy zpráv z titulních stránek deníků ohlašujících průlomové objevy v medicíně v letech 2000 až 2002. Výsledky jejich analýzy zveřejnil vědecký časopis PLoS ONE. Lai a Lane našli na titulních stranách předních anglicky psaných novin 734 článků, které ohlašovaly zásadní medicínské objevy.
Od koho ty zprávy jsou?
Čerpaly z velmi různorodých pramenů. Jen 57 procent novinových zpráv vycházelo z článků publikovaných v solidních vědeckých časopisech, kde je rukopis vědců podroben velmi přísnému recenznímu řízení. Nekvalitní experimenty nemají u zodpovědného recenzenta šanci projít, a tak jsou informace těchto vědeckých časopisů brány za hodnověrné. Zbývající novinové zprávy vycházely z mnohem „podezřelejších“ pramenů, například z referátů na vědeckých kongresech nebo z tiskových zpráv zveřejněných výzkumnými institucemi. Referáty na většině konferencí neprocházejí recenzním řízením a tiskové zprávy mají v první řadě za úkol propagaci výzkumné instituce, která objev uskutečnila. V novinových článcích nebývá na pramen informací často vůbec uveden.
Lai a Lane si byli vědomi, že i méně hodnověrná data z kongresové přednášky nebo tiskové zprávy se mohou proměnit v hodnověrný pramen. To když jsou nakonec přece jen publikovány v solidním vědeckém časopise.
Vědci proto zjišťovali, zda se do tří let po otištění novinového článku objevila od týchž autorů na to samé téma solidní vědecká studie s týmiž výsledky. Uspěli jen u 45 procent zpráv. Vyplývá z toho, že celá čtvrtina článků z titulních stránek vychází z víceméně nepodložených zdrojů a nikdy se nepotvrdí.
Ani vědecké články nemívají stejnou váhu. Nejsolidnější data nabízejí studie, které shrnují výsledky většího počtu nezávisle provedených experimentů. K nejméně hodnověrným vědeckým informacím patří například popisy případů jednotlivých pacientů. Lai a Lane rozdělili vědecké studie podle hodnověrnosti do pěti kategorií.
Jen tři procenta novinových zpráv z titulní stránky vycházelo z vědeckých studií nejsolidnější kategorie. Bezmála třetina novinových „bomb“ se opírala o vědecké studie nejnižší kvality. Čtenář nemá velkou šanci to odhalit, protože z novinových článků není často jasné, z jak kvalitní vědecké studie žurnalisté čerpali.
Zprávám z „jedničky“ chybí srdce Samostatnou kapitolu představuje výběr témat pro články na titulních stranách novin. Nejčastěji se tam kupodivu ocitnou medicínské objevy z oboru gynekologie. Následují články o vlivu životního prostředí na zdraví a zprávy z oboru pracovního lékařství. K oblíbeným novinářským tématům kupodivu nepatří objevy, které slibují pokrok v onkologii nebo kardiologii, i když nádorová onemocnění nebo choroby oběhového systému patří k nejrozšířenějším a nejzávaznějším.
Masové sdělovací prostředky slouží jako základní zdroj informací pro širokou veřejnost. Zprostředkovávají laikům informace z nejrůznějších oborů a významně tak formují názory velkého množství lidí. Zvláště autoři novinových článků z titulních stran nebo zpráv z hlavních zpravodajských relací mají velkou zodpovědnost. Pokud svou práci neodvedou svědomitě, mohou napáchat velké škody.
V tomto ohledu jsou zprávy z medicínských oborů zvláště citlivé. Nepřesné nebo mylné informace mohou vést na jedné straně ke zbytečné panice. Na druhé straně mohou přispět k podceňování existujících zdravotních rizik.
