VĚDNOHUBKY
Nedostatek spánku vědci už delší dobu dávají do souvislosti s vyšším rizikem obezity, cukrovky a srdečních chorob. Studie zveřejněná v časopise Cancer přidává do výčtu další důsledek: vyšší pravděpodobnost rakoviny tlustého střeva. Lidé, kteří denně spí méně než šest hodin, mají téměř o 50 procent vyšší riziko vzniku tzv. kolorektálních adenomů – střevních polypů, které se často přemění ve zhoubné nádorové bujení a jsou nejčastější příčinou vzniku rakoviny tlustého střeva.
Mechanismus souvislosti mezi krátkým spánkem a vznikem adenomů však vědci zatím neznají, na to se musí zaměřit další výzkumy. Zatím jde o čistě statistickou studii: lidé, kteří byli objednáni na kolonoskopii v University Hospitals Case Medical Center, byli po telefonu dotazováni, jak často mají problémy se spánkem a kolik hodin obvykle spí. Z 1240 dotázaných pacientů pak byly během kolonoskopie u 338 z nich objeveny adenomy. Většina těchto pacientů přitom uvedla, že spí méně než šest hodin.
Rosomák má sice image robustní šelmy, ale se změnami klimatu se bude vyrovnávat jen těžko. Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnil americký Národní ústav pro výzkum atmosféry v Boulderu v časopise Environmental Research Letters.
Zatímco v Kanadě žije podle odhadů přes 15 tisíc rosomáků, v horských oblastech USA jich najdeme jen pár desítek nebo stovek. Právě oni jsou podle vědců nejvíce ohroženi oteplováním. Samice totiž rodí mláďata do doupat vyhrabaných ve sněhu, která je až do pozdního jara chrání před predátory. Počítačová simulace ukazuje, že pokud bude koncentrace oxidu uhličitého pokračovat jako dosud, budou části Spojených států, kde rosomáci dnes žijí, ve druhé polovině století v zimě zcela bez sněhu. Rosomáky ale oteplení může ohrozit už dřív – dá se předpokládat, že jarní tání bude začínat časněji, takže mláďata přijdou o sněhové příbytky ještě před tím, než dostatečně povyrostou. Zároveň model ukazuje, že srpnové teploty budou v budoucnu v dané oblasti vyšší, než může toto zvíře tolerovat. Nejspíš tedy americkým rosomákům nezbude nic jiného než emigrovat do Kanady.
Přečetli jsme geny prvního korýše, oznámili minulý týden vědci na stránkách časopisu Science. A ne ledajakého korýše: hrotnatka obecná (Daphnia pulex), známá také jako vodní blecha, je důležitou součástí potravního řetězce, kromě jiného je oblíbenou potravou akvarijních rybiček. Sice měří jen pár milimetrů, ale pokud jde o počet genů, stala se mezi dosud „přečtenými“ živočichy včetně člověka rekordmankou: má 31 tisíc genů, zatímco člověk jen 24 tisíc. Přesto má člověk delší genom než ona, má totiž kolem tří miliard „písmen“ (tedy bází označovaných A, T, C, G), zatímco vodní blecha jich má jen 200 tisíc.
Hrotnatka má totiž řadu genů ve více kopiích. To jí podle vědců usnadňuje adaptaci na změny v prostředí. Více než třetina genů hrotnatky je podle Dona Gilberta, člena mezinárodního konsorcia, které se za účelem „čtení“ vodní blechy vytvořilo, dosud nepopsaná a pro vědu zcela nová. Nyní chtějí vědci zkoumat, jak hrotnatka reaguje na znečištění prostředí a jakou roli při tom jednotlivé geny hrají. Pokud se to podaří, získáme moderní verzi kanárka v dolech, slibuje James Klaunig, další člen konsorcia z Indiana University, která projekt koordinovala.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ, redaktorka LN
