Kdo nechtěl reformovat, musí dnes šetřit
Zákon o povinně vyrovnaném rozpočtu bývá uváděn jako symbol pravicové politiky, ale ne všichni pravicoví ekonomové ho mají rádi. Důvod? Úředníci ve spolupráci s politiky často zjišťují, že snížit výdaje jaksi nejde, a zákon se tak stává beranidlem pro zvyšování daní.
Tvorba úsporného balíčku uvedla do pohybu podobné síly. Stát spoří zvyšováním daní. Ano, balíček obsahuje i citelné rozpočtové škrty. Hysterické reakce je ovšem třeba korigovat. Škrty částečně spočívají v tom, že se nezvyšuje něco, co by někdo rád zvýšil. Přinejhorším se někteří lidé ocitnou na úrovni, jaké se těšili před pár lety. Tvrdit, že jejich tehdejší příjmová situace byla skandálem a zločinem proti lidskosti, by bylo dětinské. Platí to, na co je vás povinen upozornit každý investiční fond: minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích.
Ti, co se v rozpravě dovolávali keynesiánství, by nám měli předvést nějakého keynesiánce, který řekne, že se v krizi mají zvyšovat daně. Obamův stimulační balíček („prachsprosté keynesiánství,“ řekl o něm německý sociálnědemokratický ministr financí) obsahoval i významné daňové úlevy. Lze současné zvyšování daní, o kterém sám ministr Janota přiznává, že sníží hospodářský růst o půl procenta, z tohoto hlediska nazvat jinak než katastrofou? A pokud ne, lze tedy vydávat za úspěch šetření, jehož výsledkem je největší deficit v dějinách České republiky?
Za tu katastrofu ovšem úřednický kabinet nemůže, letitý strukturální deficit je dílem ČSSD, jež v této republice vládla většinu doby její existence.
Čtěte Téma na straně 2
