Naprosto souhlasím s Martinem Weissem. Až na to, že jim opojný pocit nezávidím. Já mám spíš pocit trapnosti. Ono opravdu nikde nikdy není nic zadarmo. Ani zdraví. Kdysi mne kolega prosil, abych mu prodal dva úly se včelami. Já, z radosti, že nás včelařů přibude, mu ty úly daroval. Příští jaro včelky nežily. Bylo mu líto peněz za 20 kg cukru, a tak je nenakrmil. Pro mne katastrofa, protože si nedokážu představit, že bych se o včelky nepostaral. Pro něho normálka. Byly přece zadarmo.
O autorovi| Václav Koutecký, Rakovník
