Tento přístup mu naštěstí zůstal i v dospělosti. V 60. letech si položil typicky dětskou otázku Proč? a uvedl do pohybu jeden z kamínků, který spustil lavinu celosvětové informační dálnice.
Charles Kao tehdy pracoval v nepříliš velké vývojářské firmě v oboru telekomunikací. Tato oblast se tehdy potýkala mimo jiné i s jedním velkým problémem: jak levně a spolehlivě přenášet velká množství dat. Tradiční kovové kabely už nestačily.
Teoreticky mohly náhradu nabídnout kabely optické, ve kterých informace přenáší laserový paprsek. Ale ten se po několika desítkách metrů ztrácel. Kao se rozhodl odhalit příčinu.
Po několika letech - v roce 1966 - zveřejnil s kolegy práci, která dokazovala, že chyba není v nápadu, ale v provedení. Tavený křemen (materiál používaný i v dnešních optických kabelech) podle jeho důkazů mohl přenášet světlo s malými ztrátami. Jen musel být dostatečně čistý.
„Jeho práce byla skutečně průkopnická,“ říká profesor Jiří Čtyroký z Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR. „Celému oboru otevřela zcela nové obzory.“ Na problém se vrhla řada laboratoří a o čtyři roky později byla na světě první moderní technologie na výrobu optických kabelů.
„Ty dnešní dosahují hodnot přibližně jedno procento ztráty síly signálu na kilometr délky. To je stokrát lepší výsledek než ten, kterého se snažil dosáhnout Kao,“ říká Jiří Čtyroký. „Optické kabely tvoří páteř celé internetové sítě. Každý, kdo pošle e-mail, využije v některé chvíli - aniž to třeba ví - optického kabelu.“
