V Čechách a na Moravě se poslední dobou objevují dříve nevídané druhy zvířat i rostlin. Příčinou jsou klimatické změny, působení člověka, nebo za to může migrace?
PRAHA Na Moravě se letos objevili šakali. V Česku se ve volné přírodě pohybují nutrie, kolonie norka amerického vytlačují svého evropského příbuzného a svou domovinu ve zdejším ekosystému našel například i psík mývalovitý. Dalšími neobvyklými obyvateli Česka jsou některé druhy hmyzu, raků, ale třeba i nové rostliny.
Miloš Anděra z oddělení přírodních věd Národního muzea míní, že za zabydlováním nových druhů prozatím nejsou klimatické změny.
„Je nutné rozdělit výskyty neobvyklých živočichů do dvou skupin. První z nich jsou populační výkyvy jednotlivých druhů a s tím související posouvání jejich teritoriálních hranic. Na populačním minimu se v současné době pohybuje například dříve hojně rozšířený sysel. Ten mizí i z míst nezasažených zemědělstvím. Naopak právě příklad šakala obecného na Moravě dokládá rozšiřování jeho teritoria,“ říká Anděra.
Jeho slova o šelmě příbuzné s vlkem potvrzuje také Evžen Kůs ze zoologické zahrady v Praze. „Šakal se u nás objevil už za druhé světové války. Tehdy to bylo přičítáno tomu, že se tato šelma živila mršinami, které zůstávaly po ustupujícím wehrmachtu z ruského území. Klimaticky jsme na okraji jeho možného teritoria,“ vysvětluje Kůs.
Odborníci se ale neobávají, že by šakal z ekosystému vytlačil například lišku. „Ta má velmi silnou populaci na celém našem území. Není to pravděpodobné,“ říká Anděra.
Mnohem závažnější dopad na soužití jednotlivých druhů má podle přírodovědců neuvážené působení člověka a globalizace. V dnešní době, kdy se člověk z jednoho kouta světa na druhý dostane za několik hodin, je to nasnadě. Takto se šíří především některé druhy hmyzu.
Za šíření nových druhů ale nemohou pouze technologie. Ve Španělsku se zabydlel například papoušek alexandr malý, na jihu Evropy se zase etablovaly některé exotické akvarijní ryby a želvy. Za jejich rozšíření mohou především chovatelé, kteří je vypustili do volné přírody.
V Čechách se takto rozšířil především norek americký. Lasicovitá šelma ze severní Ameriky byla v Česku chována pro kožešinu ve velkém. „Dříve existovaly omezené kolonie na Berounce nebo Dolní Orlici. Šlo o zvířata, která utekla, ale držela se poblíž svých dřívějších chovů. V devadesátých letech minulého století se stal chov norka amerického nerentabilní a někteří chovatelé zvířata raději vypustili do volné přírody. Znal jsem člověka ze Sedlčanska, který takto do přírody pustil 300 až 400 norků amerických. Problém je v tom, že jde o velmi přizpůsobivý druh, který vytlačuje své evropské příbuzné,“ říká Anděra.
V posledních zhruba deseti letech se s mírnějšími zimami začalo dařit také nutriím. „Ty jsou teplomilnější. Dříve jim omrzaly uši, nyní je ale pro ně klima příhodnější,“ vysvětluje Anděra.
Podobně jako živočichové jsou na tom také rostliny. Mezi nejvíce rozšířené nepůvodní druhy v Česku patří bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, borovice vejmutovka a tři druhy křídlatek. Všem těmto rostlinám se u nás mimořádně daří a úspěšně vytlačují původní české druhy rostlin.
Velmi úspěšná je v poslední době především křídlatka, která se masivně rozšířila až po záplavách z roku 1997. „Některé další nepůvodní druhy čekají na příležitost. Až dosud jim vadily tuhé zimy, ale nyní by se mohly rozšířit. Hádat, které to budou, je ale předčasné,“ říká Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd.
***
Zelená invaze pohlcuje Česko
V posledních dvaceti letech se v Česku začala šířit řada nepůvodních živočichů a rostlin. Některé druhy vypustil nebo vysadil do volné přírody člověk, jiné se šíří samy díky postupnému oteplování klimatu. Většina z nich nemá ve středoevropské přírodě přirozené nepřítele, a proto Česku hrozí jejich nekontrolovaná expanze.
Norek americký se začal ve velkém dostávat do české přírody teprve před několika lety. Protože ceny kožišin poklesly a chovy této šelmy se přestaly vyplácet, řada chovatelů norky prostě vypustila. Tato severoamerická lasicovitá šelma nemá v Evropě přirozeného nepřítele a díky dostatku potravy se jí mimořádně daří. Místy už proto téměř vyhubila populace užovky podplamaté nebo raka kamenáče.
Nutrie říční je velký jihoamerický hlodavec, který se v Česku pěstuje již desítky let kvůli své kožišině. Do přírody nutrie samozřejmě utíkala i dříve, ale kvůli tuhým zimám většinou dlouho nevydržela. Nedávné teplé zimy a také schopnost nutrie adaptovat se ale vedly k tomu, že v poslední době začaly po celé České republice vznikat velké hlodavčí kolonie. V přírodě nemá nutrie podobně jako norek přirozeného nepřítele.
Šakal obecný se k nám začal díky postupnému oteplování klimatu šířit sám z Balkánu, kde volně žije. Myslivci a přírodovědci letos na Uherskohradištsku a na Břeclavsku už zaznamenali několik šakalů. Zatím jde ale jen o ojedinělý výskyt a v nejbližších letech nehrozí, že by tento blízký příbuzný vlka, který se specializuje na lov drobných zvířat, mohl tuzemské druhy ohrozit.
Plzák španělský žil původně jen ve Španělsku, Francii a Británii. V padesátých letech se ale začal šířit po Evropě. Izolované Československo zůstalo plzáčí invaze dlouho ušetřeno. Hned po pádu železné opony se ale plzák dal do pohybu a objevil se u nás už v roce 1991. Až 12 cm dlouhý rezavěhnědý plž vytlačuje domácí druhy plzáků a v zemědělství páchá obrovské škody.
Křídlatka se do Evropy dostala jako okrasná rostlina už v roce 1825. V Česku se ale začala masivně šířit teprve po povodních z roku 1997. K zakořenění stačí až čtyřmetrové křídlatce nepatrný, jen pět gramů těžký, kousek oddenku. Díky tomu se rychle šíří a úspěšně vytlačuje původní druhy rostlin. V Česku prosperují hned dva druhy křídlatky: japonská a sachalinská. Ještě větší pohromou je ale jejich odolný kříženec - křídlatka česká.
Křižák pruhovaný pochází ze Středomoří, ale v posledních letech se začal šířit i do střední Evropy. Žluto-černě žíhaný pavouk byl nás poprvé zaznamenán v roce 1991 v Milovicích u Nymburka. Od té doby se ale neuvěřitelně rozšířil a nyní už v Česku žije na stovkách lokalit. Až dva centimetry dlouhý pavouk zabíjí svou kořist jedem, který ale není pro člověka nebezpečný.
Rak pruhovaný (zvaný americký) se do Česka šíří po Labi z Německa, kde byl v 19. století intenzivně uměle vysazován. Americký rak není tak náročný na kvalitu vody, rychle se množí a hlavně je imunní na račí mor, který ale sám bez následků přenáší. Na některých místech Česka už proto tuzemské raky - říčního a kamenáče - v podstatě vytlačil. Vyskytuje se především v povodí Labe a Vltavy.
