Poslechněte si |
Hymna v podání Adama Plachetky (zakašlání) |
Podle Žemly se podobné „ruchy“ tolerují třeba při záznamu živého koncertu. Rušivé zvuky se někdy tolerují v případech, pokud jde třeba o záznam klavírního koncertu. Tam může být slyšet například dýchání interpreta. Mikrofony totiž musí být tak blízko klavíru, že mohu nahrát i ono dýchání. Na záznamech se pak nechává. To ale nebyl případ nahrávky hymny.
„Odkašlání“ v nahrávce bylo překvapením i pro pracovníky Národního divadla.
Novou verzi hymny totiž nahrál orchestr Národního divadla pod vedením Jiřího Bělohlávka. K dispozici má čtyři verze – s mužským nebo ženským sólovým zpěvem, ve sborovém podání a instrumentální znění. „To jsem překvapený,“ přiz n a l Štěpán Kubišta z odboru vnějších vztahů divadla. „Nahrávalo se sice v prostorách historické budovy, ale bylo to pojímáno jako záznam. Nejelo se naživo, nahrávalo se to na několikátý pokus,“ krčí rameny.