Galaxie jsou základními stavebními kameny vesmíru. Nevyskytují se však samy, ale podobně jako lidé se rády shlukují do skupinek.
Rozložení hmoty na velkých vzdálenostech se obvykle určuje pomocí spektroskopických měření, při kterých se k odhadům vzdáleností galaxií používá jejich červený posuv a Hubbleův zákon.
O existenci nějaké speciální velkoškálové struktury se vědělo mnohem dříve, než byly proveditelné komplexní prohlídky oblohy, které jsou nezbytné k získání spektroskopických měření. Galaxie jsou na obloze rozloženy velice nerovnoměrně. Je to patrné už z první velké systematické prohlídky poloh galaxií, která vyústila v sestavení mapy známé jako Lickova. Ale ať už je tato mapa sebevíce působivá, člověk si nemůže být jist, zda struktury, které na ní pozorujeme, jsou opravdové, nebo zda se náhodou nejedná jen o jakousi projekci. Koneckonců víme, že ani známá souhvězdí nejsou fyzickými seskupeními.
Hvězdy v souhvězdích leží v rozličných vzdálenostech od Slunce. Proto se principiálním nástrojem kosmografie staly systematické průzkumy oblohy, při kterých vědci zkoumají červené posuvy galaxií.
Proslulým příkladem takovéhoto přístupu je prohlídka, kterou provedlo Harvardsko-Smithsoniánské středisko pro astrofyziku a jejíž výsledky byly prvně publikovány v roce 1986. Vědci tehdy proměřili 1061 červených posuvů u galaxií nacházejících se v úzkém proužku oblohy, galaxií, které byly v roce 1961 nalezeny při prohlídce oblohy zvané Palomar Sky Survey. Tatáž výzkumná skupina pak svá pozorování ještě rozšířila.
Do devadesátých let 20. století bylo systematické zkoumání červených posuvů velmi pomalé a pracné, protože bylo nezbytné teleskop namířit na každou galaxii zvlášť, nasnímat spektrum, zjistit červený posuv a teprve až potom přejít na další galaxii. Potom ovšem byla vynalezena vícevláknová zařízení a rovněž vznikly širokoúhlé teleskopy, které astronomům umožnily pořídit kolem čtyř stovek spekter na jedno namíření dalekohledu.
***
Ukázka je vybrána z knihy Petera Colese Kosmologie, vydalo nakladatelství Dokořán.
