Cokoli řekne, je odměněno aplausem, kdekoli se objeví, je středem pozornosti, každý se s ním chce vyfotit a potřást si rukou. Státníci kolem něj poskakují a dělají grimasy – začíná přece „nový světový řád“. Cesta Baracka Obamy po Evropě připomíná oslavy Nového roku – je plná předsevzetí a příslibů. Ale dodržet předsevzetí bývá těžší než je vyřknout, což budou zejména Evropané poznávat na vlastní kůži.
Z hlediska českého je logicky důležitým tématem ve spojení s USA umístění radarové stanice. S napětím se očekává, co Obama naznačí, abychom věděli, jak na tom jsme. Přitom je to zcela jedno – současná administrativa protiraketovou obranu považuje za marginální téma, které se hodí maximálně pro vyjednávání s Rusy. Protiraketovou obranu (kromě obrany bojiště) nebude podle všeho příliš prosazovat ani NATO. Je to škoda, ale taková je realita.
Pokračování na straně 10
Nový řád světa? Obamu...
Dokončení ze strany 1
Význam protiraketové obrany je tedy v tuto chvíli v sestupné fázi, podobně jako už několikrát v posledních padesáti letech. To neznamená, že skončilo budování systémů obrany proti balistickým raketám, znamená to, že plány Bushovy administrativy budou postupně pozměňovány bez většího zájmu Bílého domu. Samozřejmě, pokud nedojde k nějakému útoku balistickou raketou či by se deštník nehodil jako prostředek pro odstrašení.
Strategie AfPak Barack Obama je ve funkci teprve dva a půl měsíce, takže se dá těžko předvídat, jaká přesně bude jeho zahraniční politika. Mnoho věcí se dá však odhadnout. Za prvé, pro Obamu jsou na prvním místě Spojené státy. Toto tvrzení zní možná banálně, ale je to klíč k posuzování Obamových dosavadních i budoucích kroků. Jeho zahraniční politika bude podřízena jednomu cíli – ekonomicky oživit Ameriku a spustit velké projekty, které přislíbil v kampani i po zvolení, ať už se týkají sociálního a zdravotního systému, školství či ekologie. K tomu samozřejmě bude potřebovat partnery, ale už to nebudou privilegovaně Evropané.
Za druhé, zahraničněpolitická aktivita bude směřovat k zajištění takových podmínek v Afghánistánu, aby se Američané mohli začít co nejdříve (do pěti sedmi let) stahovat z Afghánistánu. Stejně jako v prvním bodě tomuto cíli Barack Obama podřídí mnohé.
Minulý týden Barack Obama představil strategii pro tento koncept. V Evropě se o ní vesměs hovoří jako o afghánské, což je velká mýlka. V USA se jí přezdívá „AfPak“, přičemž poslední tři písmena jsou významná a znamenají Pákistán. Od nástupu Baracka Obamy se zvýšil počet útoků bezpilotních letounů na cíle v Pákistánu. Válka se pomalu rozšiřuje do Pákistánu, což je na jednu stranu správné – zdroj problémů Afghánistánu pochází do značné míry odtamtud –, ale na stranu druhou to působí komplikace křehké pákistánské vládě a ohrožuje region.
Barack Obama chce přistupovat k Afghánistánu regionálně, ale nikoli tak, jak si to představují Evropané – na nekonečných fórech. Přicházejí konkrétní kroky na podporu pákistánských sil a civilních projektů. Zároveň to s sebou ponese i více bojů a rizika. AfPak je ostatně projekcí posledního armádního protipovstaleckého manuálu, na kterém pracoval mimo jiné generál David Petraeus. A mimochodem území spadající do AfPaku nemá na starosti Hillary Clintonová, ale generál Petraeus.
Šance pro Evropu Za třetí, v Obamových zahraničněpolitických krocích bude sehrávat velkou roli Asie (ostatně tam směřovala první cesta Hillary Clintonové). Nejenom kvůli Afghánistánu a Pákistánu, ale především kvůli americké ekonomice a taktéž kvůli Rusku. Bude zajímavé sledovat vývoj vztahů a dohod s Ruskem. Uvidíme, co konkrétního vyplyne z různých odzbrojovacích aktivit, ale už teď se dá odhadnout, že nakonec z toho nebudou mít radost ti Středoevropané, kteří by chtěli Rusko držet zkrátka.
A za čtvrté, na rozdíl od většiny evropských státníků, kteří se s ním v posledních dnech objímají, Obama bude nakloněn změnám v tradičních světových fórech. Co konkrétně se mu podaří změnit, je ve hvězdách, ale bude to zdrojem třenic, protože někdo (Evropa) přijde o vliv.
Výše uvedené bude znamenat pro Evropu jedno – větší volnost (pokud nebude ohrožovat Obamovy plány doma), ale zároveň i větší odpovědnost. Nepošlou Evropané více sil do Afghánistánu? Barack Obama nebude řešit, jestli má transatlantická linka tradici. Jednoduše se, například na alianci, přestane spoléhat. Ad hoc spojence si najde jinde. Koneckonců o tom je multipolarita, po které Evropané volají už dvě desítky let. Je to šance pro Evropskou unii, která se musí začít chovat mnohem jednotněji a zároveň dravěji. Musí více používat nátlak a sílu, včetně té vojenské, k prosazení svých cílů a zájmů. A to se místním levičákům asi líbit nebude.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| František Šulc, redaktor LN
