Plíživé zanedbávání energetické politiky
V Bulharsku a na Litvě se vlády v euforické vidině vstupu do EU krátkozrace zavázaly zavřít tamní jaderné elektrárny a pak se nedokázaly rozhoupat k tomu, aby situaci včas řešily. Takže dnes jsou závislé na nejistých dodávkách drahé elektřiny z ciziny. Příklad, že slova energetická politika, jež dokážou uspat nejednoho novináře a voliče, označují velmi důležité téma.
Díky prozíravým krokům v minulých letech se nám nic takového nestalo a taky máme v dobrém stavu produktovody a zásobníky ropy a plynu. Pozornost energetické bezpečnosti dokládá i to, že v plynové krizi loni na jaře byla vláda schopna efektivně vyjednávat s Ruskem.
Dílem státu je ovšem i energetický gigant ČEZ, který sice funguje velmi profesionálně, ale není úplně jasné, zda k největšímu prospěchu akcionářů, spotřebitelů, nebo konkrétních politiků. Souvislost mezi dominantním postavením, vysokými cenami elektřiny a vysokou ziskovostí domácích (ne už zahraničních) operací ČEZ taky není náhodná. Zkazky o jeho politickém vlivu či politických dopadech jeho soupeření se skupinou CzechCoal jsou zlověstné. ČEZ i energetický trh nepochybně potřebuje kvalitnější regulaci, k čemuž se přihlásila ČSSD. Teď jde o to, zda k tomu najde odvahu, nebo ji nebude zajímat nic jiného než dividendy na plnění jejích rozhazovačných slibů.
Solární elektrárny jsou dalším příkladem selhání státu, k němuž došlo za blahosklonné nepozornosti politiků. Dnes už víme, že fotovoltaičtí tuneláři nás budou stát řádově stovky miliard korun - víc než ti bankovní.
Čtěte Volby 2010 na straně 4
