Hroby - ty byly všude. Každý kousek vzácné travnaté plochy, třeba i ostrůvek v křižovatce, kousek parku či travnatý pás u chodníku - to všechno se proměnilo ve hřbitovy. Samí muslimové, většinou kolem sedmnácti let. Byly jich tisíce. Z těch krásných útesů nad oblaky do toho krásného města Karadžičovi vojáci stříleli po dlouhé měsíce. A odstřelovači zabíjeli bez milosti kohokoli.
Znám jednoho faráře, který málem zabil. Už si koupil pušku a našel místo. Z jednoho balkónu odstřelovač zastřelil ženu s kočárkem. Kdosi jí přispěchal na pomoc; i toho zastřelil. A dalšího a pak zas a zas. Ten farář vyšplhal na sloup, natáhl závěr a zamířil. Byl by vystřelil, ale v poslední chvíli toho vraha na balkóně zastřelil někdo jiný.
Právě jsme se se ženou vrátili z Finska a hned jsem se dozvěděl, že dopadli Radovana Karadžiče. Všechny ty hroby na křižovatkách, ty zástupy sedmnáctiletých kluků, na to dlouho čekaly...
O autorovi| Jan-Matěj Rak, rak.bigbloger .lidovky.cz
