Posledně zmíněná fráze mi v dobách - kdy jsem z eurosummitů psal zprávy a reportáže - pokaždé zamotala hlavu. Pokaždé jsem se ji pokoušel zjednodušit, nikdy jsem na nic současně srozumitelného, přesného a libě znějícího nepřišel.
V čem je problém? Část států EU jsou konstituční monarchie -a ty nevysílají do Bruselu hlavy států krále, královny či velkovévody, nýbrž premiéry. Zbytek jsou republiky. A ty se dělí do dvou táborů. Menšina z nich (jako například Francie) posílá prezidenta, tedy hlavu státu. A současně premiéra. Za většinu republik jezdí jen premiér. V některých státech se občas střídají (jako kdysi v Česku). Takže jen „summit hlav států“ není pravda. Jen „šéfů vlád“ také ne. Summit „státníků“? Při představě, že bych tímto slovem označil zejména některé z účastníků, se mi vždycky kroutila klávesnice.
Ne. Jako skoro u všeho v EU: jednodušeji to prostě nejde.
Už se v evropských summitech pomalu přestávám orientovat. A asi nebudu sám. Šéf bruselské kanceláře deníku The Financial Times Tony Barber ve svém sloupku z minulého týdne spočítal, že summitů bylo za posledních devět měsíců sedm. Ten zítřejší bude osmý. A v květnu a červnu nás čekají další dva. Nenavrhneli někdo ještě nějaký...
Za mé summitové éry byly čtyři ročně. Dva formální a dva neformální. A tím to skončilo.
Barber ve svém textu upozorňuje, že pořádat příliš mnoho summitů EU bez jasných výsledků s sebou nese riziko. Cituje přitom eurokomisaře Joaquína Almuniu: „Konajíli se nové summity bez jasných rozhodnutí a výsledků, důvěra ve schopnost těchto summitů řešit problémy se jistě sníží.“
Cirkus dalších a dalších mimořádných eurosummitů vymyslel Nicolas Sarkozy. Zcela jistě chtěl udělat na občany dojem, že je strašně akční. A s ním i celá EU.
Nevím, jak ve Francii, ale jsem přesvědčen, že v Česku na summitovou show nikdo neskočí. Spíše naopak.
S pozoruhodnou myšlenkou přišel eurokomisař Vladimír Špidla. Napsal ve svém blogu: „Jedna naše studie ukazuje, že dokonce i když je na kandidátce 50 % žen, tvoří nakonec jen 39 % zvolených.“ A vypočítal, že „pokud by měly polovinu poslanců tvořit ženy, muselo by jich na kandidátkách být 63 %“.
Doufejme jen, že z těchto výpočtů nevzejde závazná směrnice!
petr.zavadil@lidovky.cz
O autorovi| Petr Zavadil, zástupce šéfredaktora
