Kdy naposled svět vyrážel proti společnému nepříteli? Teď - proti somálským pirátům
Fanoušci klišé mají jasno. Kdyby pirátů nebylo, Barack Obama by je musel vymyslet. Jak jinak by se postavil do čela tažení, kde mu úspěch přeje celý svět? Kauzalita mezi Obamou a somálskými piráty je samozřejmě fikcí, ale jeden skutečný postřeh tu vyčnívá. Nabízí-li Obama světu nový americký přístup, vstřícnost, inkluzivitu, chce-li model „kdo není s námi, je proti nám“ nahradit modelem „kdo není proti nám, je s námi“, řádění pirátů u východní Afriky mu přichází jako na zavolanou.
Kdy naposled vyslaly své vojenské lodě proti společné hrozbě i státy jako Rusko, Čína, Indie a Írán? Dosud nikdy. Ani protisaddámovská koalice z let 1990-1991, doby vytlačování irácké armády z okupovaného Kuvajtu, nebyla tak široká. Jistě, ty situace nejsou srovnatelné, ale to Obamovi vůbec nemusí vadit, právě naopak.
Miliony na obranu, ani cent na poplatky Kdyby někdo ještě před deseti lety řekl, že se celý svět spojí právě proti pirátům, byl by považován za cvoka. Vždyť přepadání obchodních lodí bylo jen malým kamínkem v mozaice hrozeb, daleko za terorismem, válkami na Balkáně i jinde. Při slovu pirát si našinec vybavil romantiku, staré knížky a filmy, jednonohého Johna Silvera, kapitána Flinta, poklady zakopané na opuštěných ostrovech a torzovité mapy ukazující cestu k nim.
Zapomeňte na to.
Čím dále mají somálští piráti ke starému Johnu Silverovi s papouškem na rameni, tím blíže mají k dnešním teroristům. Ne krvelačností a počtem obětí, ale nevypočitatelností svých útoků. Nikdo si před nimi není jistý, nikdo neví, kdy a na koho udeří. Státy a rejdaři jen bilancují škody, platí výkupné a víceméně naslepo vysílají k Africkému rohu válečné lodě.
Jak pirátské hrozbě u břehů východní Afriky čelit? Univerzální recept neexistuje.
Postavit Somálsko jako stát na nohy, zní obecný recept levice. Ozbrojit obchodní lodě, zní recept radikálů. Poskytnout obchodním lodím ochranu a se zástupci pirátů vyjednávat, zní obecný recept většiny Evropy. Zastavit růst pirátství v regionu, zní americký recept z úst Baracka Obamy.
Ať už v tom je, či není promyšlená strategie, Washington se automaticky staví do role lídra. Ač byly americké lodě napadeny piráty až jako poslední, Obama jako první státník ohlásil rázné tažení proti nim. Nepřipomíná nám to přístup Ameriky v obou světových válkách? Skeptici alespoň vidí, že Obamovy změny nepodrážejí základní americkou linii.
Piráti dláždí cestu k obnovení důvěry v americké vedení. Není to fabulovaná záminka jako v případě druhé války proti Iráku, ale skutečná hrozba, kterou vidíme každý den v televizi. Vzpomínáte si, jak v roce 2002 vystoupil ministr zahraničí Powell v OSN a dramaticky mával ampulí údajně iráckého antraxu? Jak to po něm v českých poměrech opakoval s jakousi obálkou ministr obrany Tvrdík? Tahle blamáž teď nehrozí. Může-li hrozit nějaká blamáž, tak ta by se nejspíše odvíjela od placení výkupného za rukojmí, od obchodní roviny vztahů s piráty - a to už je věc ryze politická. Američany nemusí postupy proti pirátům nikdo učit. Mají vlastní, dvě stě let staré zkušenosti. V osmnáctém století uzavřely evropské země dohody s městskými státy na severoafrickém Pobřeží barbarů (Alžír, Tunis, Tripolis...), aby jimi chránění piráti neohrožovali evropské lodě.
Ty dohody chránily i americkou flotilu, ale jen do války za nezávislost, dokud její lodě pluly pod britským Union Jackem. Jakmile tuto evropskou ochranu ztratily, staly se kořistí pirátů. Amerika, která zprvu neměla válečnou flotilu, byla v úzkých a „pirátským státům“ platila tučná výkupné. Kongres pro to dokonce schválil protipirátskou dávku. Jenže to platilo jen do nástupu Thomase Jeffersona do Bílého domu. Tento prezident, znalec Evropy a bývalý velvyslanec v Paříži, hned v roce 1801 platit pirátům odmítl, načež mu tripoliský bej vyhlásil válku. Amerika vyhrála a zakódovala si tehdejší heslo „miliony na obranu, leč ani cent na poplatky“.
Jak se k tomu heslu staví dnešní Evropa? Její postoj se vyvíjí. Před třemi roky zveřejnily The Times žebříček evropských částek zaplacených za rukojmí v Iráku: Paříž 25 milionů dolarů, Řím 11 milionů, Berlín 8 milionů. Nyní prohlásila Francie, že své občany obchodovat nebude. Něco se mění. Před lety Donald Rumsfeld vytočil Evropu tím, že ji dělil na starou a novou. Vůči Obamovi a jeho politice se Evropa dělí sama.
***
Čím dále mají somálští piráti k Johnu Silverovi s papouškem na rameni, tím blíže mají k dnešním teroristům. Ne krvelačností a počtem obětí, ale nevypočitatelností svých útoků.
O autorovi| Zbyněk Petráček, e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz komentátor LN
