O prezidentu Obamovi se často říká, že mu chybí temperament. Že neumí bouchnout do stolu. Jeho osobnost a politický styl ale přesto (nebo právě proto) mezi Američany vyvolávají vášnivost, jež občas hraničí až s poblouzněností. Během uplynulých tří let jsem na vlastní kůži poznal, co jméno Obama s Američany dělá. Byl jsem v davu jeho nadšených obdivovatelů i mezi jeho zapřisáhlými nepřáteli. Oba tábory vnímají Obamu rozdílně, přesto se v jednom podobají – prezidenta si neustále „vykládají“ podle svých představ. A zde lze hledat příčinu nynějšího poklesu popularity Baracka Obamy a jeho demokratů, kteří zřejmě prohráli včerejší volby do Kongresu.
Jako kandidát na prezidenta se Obama snažil do odlišných vizí, které si Američané s jeho jménem spojovali, zapadnout. Mohl (a také to úspěšně dělal) poukázat na tisíce a jeden problém, kterým Amerika před jeho nástupem k moci čelila. Získával si tak hromadu voličů. U liberálů měl vyhráno už jen svým příběhem a přitažlivou osobností, konzervativněji ladění lidé (mnozí z nich se dnes hlásí k Tea Party Movement) zase slyšeli na jeho varování ohledně rostoucího deficitu. Tento schodek byla Bushova vláda připravena navýšit částkou 700 miliard dolarů na záchranu finančního sektoru. Radikální levice Obamovi aplaudovala za jeho odmítavý postoj k válce v Iráku. A tak by se dalo pokračovat.
Neměl šanci ukázat, co v něm je Jako prezident je ale Obama v tomto přístupu „role pro každého“ politicky zranitelný. Nemůže totiž uspokojit každého. Nenaplněné vize se tak bleskurychle mění v horké zklamání. Obama doplácí právě na realitu. Jeho prezidentství je totiž (zatím) definováno tím, co musel udělat (ne tím, co by býval chtěl udělat), aby zažehnal přízrak Deprese. Bushův balíček například navýšil o 150 miliard dolarů. Deficit tak roste i za jeho vlády. Američany přitom nezajímá fakt, že mohlo být daleko hůře. Zajímá je spíše to, proč není lépe.
Ekonomická nestabilita Obamovi dále znemožnila rozjet ve velkém například projekty, jež by Ameriku a potažmo celý svět mohly zbavit závislosti na fosilních palivech. Na vedlejší kolej byla odsunuta také imigrační reforma nebo plány na lepší úroveň vzdělání. Obama ještě neměl šanci dostatečně ukázat, co v něm opravdu je. Sarkasticky řečeno neměl ani čas naplnit pověst démona, před kterým Američany straší extrémní pravice a fanatické náboženské spolky. Republikáni prezidenta i přesto označují za nezodpovědného liberála, který upřednostňuje vládu před jedincem a rozhazuje, kde se dá.
Politická scéna v USA je ale v důsledku finanční krize rozostřena. Byli to přece republikáni, kteří byli připraveni znárodnit (byť dočasně) finanční sektor. Šéf republikánů ve Sněmovně reprezentantů John Boehner na podzim roku 2008 dokonce v slzách vyzval kongresmany, aby Bushův balíček na záchranu finančního odvětví odsouhlasili, neboť on „prostě Ameriku miluje a nechce přihlížet tomu, jak se tato země hroutí“. Ten samý Boehner dnes Obamův balíček soustavně interpretuje jako touhu vlády o ovládání chodu celé společnosti.
Dát prezidentství jasnou pečeť Chce-li být Obama v roce 2012 zvolen na další čtyřleté období, musí dát svému prezidentství jasnou pečeť, získat v debatě opět navrch. Pokud se republikáni ohánějí výrazy jako destrukce, škrtání či příliš vlivná vláda, Obama má kontrovat slovy jako inovace, náhrada a rekonstrukce. Stejně důležité je, aby se „vysvětlil“ i filozoficky. Tedy že vyznává osobní zodpovědnost, disciplínu a pořádek. Že je pragmatik, který sice věří ve větší angažovanost vlády, ale ve chvíli, kdy se tato iniciativa mění v byrokracii, nefunkčnost či nekompetentnost, sám zasáhne.
Barack Obama by měl zcela odhalit svou pravou tvář. Určitě nepatří na piedestal jako největší prezident v historii USA, jak si ho romantizovala řada jeho sympatizantů. Určitě také není temným diktátorem, který chce do Ameriky zavléci socialismus, či dokonce komunismus, jak se děsí jeho odpůrci. Všechny tyto projevy jsou sice součástí velké debaty, jež se v Americe vede, zemi by dnes ale prospělo méně hysterie, bigotnosti a ustrašenosti. Uřvanost, jež tyto výlevy doprovází (na ulici i v médiích), ale odráží jen část americké společnosti. Mnozí další nadále tvrdě pracují, pokoušejí se zlepšovat své životy v té nejlepší víře, jejich mysl je otevřena. Tito lidé se nenechávají zlákat falešným sněním ani zdeptat stejně falešnými hrozbami. Obama pro ně není ani spasitel, ani démon. Kdoví, jaký Obama nakonec vstoupí do historie. Prezident by měl na své reputaci začít tvrdě pracovat. To ale ostatně platí i o „vítězných“ republikánech.
O autorovi| EDUARD FREISLER dopisovatel LN v USA
