Psalo se před 20 lety – Pavel Tigrid bude podporovat vznik sociální demokracie
Když se schyluje k politické krizi, ožívají i nejnudnější shromáždění. Na říjnovém zasedání ÚV KSČ ještě převládala konvence, ale někteří řečníci přece jen vybočovali z řady. Podle nich je prý sice příjemné slyšet, že politická situace v zemi je stabilizována a že lid jde za politikou strany, ale jen jestli si Strana příliš nefandí.
Nálada ve Španělském sále neodpovídala oficiálnímu optimismu. Převládal naopak pocit, že pohyb po šikmé ploše se zrychluje. Socialistické země prý ve Vídni v podstatě přistoupily na buržoazní pojetí lidských práv, imperialismus v Maďarsku, Polsku i jinde pracuje na pokojném přechodu ze socialismu do kapitalismu pod praporem demokracie a v Sovětském svazu – těžko prý pochopit! – to vítají jako obnovu socialismu. Vezme-li se v úvahu, že se hnuli i Němci, je věc vcelku jasná: nepřítel je před branami. Nápor nepřátel socialismu se teď obrátí proti Československu, a jsou tedy namístě včasná a důkladná opatření...
Před nezakrytým konfrontačním kursem vedení KSČ ovšem couvá. Mluví se o rozšíření reforem z oblasti hospodářské do oblasti politické. Ale změny prý nesmějí být ukvapené a nepromyšlené, řekl Ladislav Adamec ve Vídni. Budiž. Měňme uváženě a uvážlivě, ale měňme! Skutečnost, že reformy ve všech zemích reálného socialismu přišly příliš pozdě, se nyní potvrzuje také v NDR. A je známo, že i z hlediska velmi umírněného reformního komunismu československé provenience jsme měli projít reformou nejpozději v druhé polovině padesátých let.
Reformátor, který nechce sedět na dvou židlích, musí začít reformu systému politického rozhodování. Na Václavském náměstí se letošního 28. října nejčastěji ozývalo heslo SVOBODNÝCH VOLEB. Princip nezávislých poslaneckých kandidatur, na nějž se soustřeďuje stále větší pozornost občanského hnutí za politickou svobodu, vyjadřuje nejsrozumitelnější a nejschůdnější cestu k demokratickému přetvoření politického systému. Kdo si skutečně přeje změny, musí vzít na vědomí vůli občanů kandidovat nezávisle. Obrat ke stavu, v němž by bylo naprostou samozřejmostí právo svobodně volit své zástupce i právo být volen, předpokládá mimořádný a zdaleka nikoli bezbolestný individuální výkon v celém oficiálním rozhodování; zahrnuje totiž trpké poznání, že systém, který dosud mnozí hájí ve jménu záchrany socialismu před jeho nepřáteli, je systém nemravného policejně byrokratického útisku; a že budoucnost reálně socialistických zemí je spojena s bojem všech pracujících tříd proti monstru, jež si říká reálný socialismus.
