* LN Zlobivá holka je nejnovější román Maria Vargase Llosy. Kam se jeho způsob psaní posunul?
Jeho způsob psaní „se posunuje“ neustále. Vidím dvě základní linie, řekněme extrovertní a introvertní. První je postavena epicky, na realistickém příběhu, a začíná Městem a psy. Naopak ta introvertní, započatá Tetičkou Julií a zneuznaným géniem, představuje svéráznou variaci „éducation sentimentale“, milostného tématu kombinovaného s lehce bizarním podáním a neustálým nadhledem. Zlobivá holka obě ty linie svým způsobem spojuje.
* LN A jak důvěryhodný je Gabriel García Márquez jako novinář při svém známém politickém zaměření?
Tato otázka by se snad dala vztáhnout na jeho předchozí reportáž o vojenském převratu v Chile... Kdežto ve Zprávě o jednom únosu chatrná občanská demokracie a osobní odhodlání jednotlivce čelí drogovým kartelům a jejich zabijákům - když výrostkové soutěží o to, kdo zabije víc policistů, milion pesos za kus, šarže víc - a sprostým únosům. Myslím, že bez ohledu na „politické zaměření“ by se na stranu těch druhých postavili snad jen naši dnešní náckové.
* LN Jsou zde oba autoři vydáváni proto, že se stali „obchodními značkami“, nebo jejich díla patří stále k tomu nejpozoruhodnějšímu z jihoamerické literatury?
Kdyby dnes někdo přišel s románem Franciska Gálveze Bermúdeze, kterého jsem si právě vymyslel, bylo by pro něj podstatně těžší zaujmout nakladatele a především čtenáře, i kdyby byl sebelepší. Takže jistě, jsou i obchodními značkami, přesto si myslím, že jejich knihy stále věru stojí za přečtení.
