Za více než patnáct let v oboru jsem napsal stovky a možná už i tisíce testů různých aut pro různá média. Až se někdy sám divím, že mě to ještě pořád baví. Ono je to tím, že se neustále mění nejen auta sama, ale také jejich vnímání a samozřejmě i způsoby psaní o nich.
Test auta je na jednu stranu jasný úkol, tento útvar ale může mít mnoho podob. Můžu třeba pětinu textu zaplnit vzletným popisem elegantních linií designu, další pětinu rozpitváváním držáků nápojů v interiéru, potom popsat nabídku motorů, vložit dvě věty o tom, že auto má jisté jízdní vlastnosti, a nakonec si zaspekulovat ohledně ceny a výbavy. Práce na půl hodiny a hotovo.
Je ale otázka, co si z toho čtenář odnese. Myslím si, že nic moc. Vždyť to všechno si může najít sám na internetu nebo v prodejně. Jak tedy k testům přistupovat? Podle mě, když zavrhneme výše uvedený návod, tak na to není jednoznačná odpověď. Často se mluví o tom, že by daný test měl být objektivní. Jistě, ale abych řekl pravdu, nevím, jak toho dosáhnout a zda jsem vlastně někdy v životě objektivní test nějakého automobilu viděl.
Vždyť auto není pouze snůškou technických údajů a nejrůznějších naměřených hodnot. Auto je velmi komplexní stroj, plný emocí (samozřejmě jak pro koho). A právě tyto emoce a osobní preference hrají ve vnímání automobilu důležitou roli.
Navíc všechno v autě změřit nelze. Jak třeba charakterizovat vzdušnou atmosféru uvnitř, dokonalé sladění ovládacích prvků, pocit robustnosti nebo ochotu motoru k vytáčení? Právě tyto vlastnosti a emoce, které nelze zachytit čísly, se snažím ve svých testech zprostředkovat.
Emoce jsou vždy subjektivní záležitostí, a tak se klidně může stát, že nějaké auto, které třeba na mě zapůsobilo, vás zklamalo. Myslím ale, že tento přístup je lepší než snaha o rádoby objektivní test, kterého by mohl být schopen snad jen nějaký robot.
