Charismatický Vladimír Franz, malíř, profesor dramatických umění pražské AMU a nositel šesti cen Alfréda Radoka, je úspěšný skladatel scénické hudby. Navzdory tomu si ho široká veřejnost zařazuje do škatulky známých tváří převážně kvůli jeho výtvarnému pojetí těla. „Žiju si po svém a svůj vzhled řeším také tak. Začal jsem se tetovat asi v osmnácti, ale fascinovaný jsem tím byl už odmalička. Motivy jsem volil intuitivně a nehledal jsem v tom žádný ideový záměr,“ říká Vladimír Franz a raději definuje svůj sociologický pohled na naše exteriéry: „Co se týče oblékání, je jasné, že zpětně modeluje sociální chování člověka. Když je někdo ušněrovaný do uniformy a nemůže se pořádně ohnout, tak podle toho také jedná. A když dáte idiotovi rudou pásku, tak vám udělá říjnovou revoluci, kdykoli a kdekoli si to budete přát. Člověk chováním zpětně doplňuje svůj obal.“ A jakým obsahem Vladimír Franz doplňuje svůj army styl? „Protože jsem bytostně nevoják, je to určitá forma autoironie. Ve společnosti však Vladimíra Franze potkáte i jako elegána: „Pro soukromý volný čas a práci volím oblečení, ve kterém se cítím neomezovaný, nosím pohodlné věci, abych se jimi nemusel zabývat a mohl je zaneřádit třeba barvami. Ale pokud to vyžaduje společenská událost, můžu přijít ve značkovém oblečku, že by nějací Leošové Marešové zbledli závistí.“
1. Žlutá pro štěstí
Miluju žlutá trika a beru si je i v noci na spaní. Jsem přesvědčený, že barva determinuje míru osobního štěstí. Žijeme v podnebí, kde je půl roku tma a šedo, tak si myslím, že kdyby lidé nosili více radostných barev, bude je to motivovat k pozitivnímu chování.
2. Pilotka
Oblečení ve vojenském stylu je velice propracované, účelové a praktické v zimě v létě. Třeba takové anglické věci do pouště jsou tak příjemné, že je používám při práci na zahradě. A letecká bunda je zase lehká a neprofoukne.
3. Kapsáče
Nemám rád tašky, a proto nosím kalhoty se spoustou kapes, do kterých všechno pohodlně uložím. A protože se často vyskytuji v přírodě, je pro mě důležité, abych se nemusel starat, na který pařez si sednu.
4. Tenisky
Mám na sobě ty nejhnusnější boty, jaké můžu mít, ale kvůli potížím s kloubem teď vítězí pohodlí. Jsou to staré tenisky, které jsem si koupil kdysi ve Španělsku. Jejich zásadní předností je, že jsou vytahané a to je teď podstatné.
5. Itálie z Blatné
Sportovní brýle jsme koupili s Idou v Blatné v jednom obchůdku, kde se snaží o zajímavou nabídku italského designu, jaký nenajdete ani v Praze. Ida má ohromný cit pro design a dokáže vytvořit skvělý vzhled takřka z ničeho. Když se už na mě nemůže koukat, protože, upřímně řečeno, mě je to jedno, tak ten můj zevnějšek spolu trochu vymazlíme.
