UKÁZKA Z KNIHY O VĚDĚ
Milešovka (něm. Donnersberg, Bouřková hora) je nejvyšším vrcholem Českého středohoří a je považována za jakousi královnu mezi vrcholy tohoto pohoří. Vděčí za to své výšce (převyšuje okolní terén o 400 metrů), poloze téměř ve středu celého pohoří, nádherně modelovanému kuželovému tvaru vrcholu a také obdivuhodnému výhledu.
Pro turistiku byla Milešovka objevena na počátku 19. století především pro výjimečný rozhled z vrcholu. Kromě obyvatel z okolí lákala hora postupně i lázeňské hosty z Teplic. Zhlédnutí východu Slunce z Milešovky se stalo známkou příslušnosti k „lepší vrstvě společnosti“. V roce 1819 podnikl výstup na vrchol pruský král Friedrich Vilém III. v doprovodu německého cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta. Oba potom výstup opakovali každoročně až do roku 1839.
Ve 20. letech 19. století se milešovský hostinský Anton Weber rozhodl prodávat na vrcholu Milešovky občerstvení a po získání povolení tam vystavěl chýši z větví a roští s mechovými lůžky pro hosty. Počet návštěvníků brzy narostl, a proto Anton Weber postupně přebudoval malou hospodu na dvě prostorné jídelny, několik chat, kapličku a malý obchod. Vybudoval a upravil také horské stezky pro turisty, čímž usnadnil výstup na vrchol a přispěl k dalšímu rozvoji turistického ruchu.
Na nejvyšším místě hory býval již v 19. století triangulační bod. Ve 40. letech 19. století postavil nad tímto bodem hostinský Weber čtyři metry vysokou kamennou rozhlednu, která až do konce 19. století sloužila nejen návštěvníkům, ale využívali ji ke své práci i zeměměřiči. V roce 1905 hostinec částečně vyhořel, ale již v květnu téhož roku byla v jednom z nepostižených objektů otevřena provizorní restaurace a v říjnu 1905 byla dokončena stavba restaurace nové. V době první světové války se provoz restaurace omezil a ruch na Milešovce slábl. Celoroční provoz horské restaurace začal na Velikonoce 1919.
Díky podnětu komerčního rady Reginalda Czermack-Wartecka byla na Milešovce zřízena meteorologická observatoř. Svůj záměr přednesl v lednu 1900 na jednání předsednictva spolku Teplitzer Gebirgsverein (Teplický horský spolek). Návrh byl schválen a vznikl šestičlenný přípravný výbor, který v listopadu 1900 dojednal s majitelem panství hrabětem Johannem von Ledebur-Wichelnem koupi pozemku potřebného pro postavení observatoře. Zakoupené území tvořilo samotný vrchol kopce vedle již dříve postavené restaurace, kde nad triangulačním bodem stále stála zchátralá vyhlídková věž.
Přípravný výbor vybral 25. února 1903 z pěti nabídek projekt teplického stavitele ing. arch. Edmunda Hoka, který navrhoval stavbu meteorologické stanice s romantickou vyhlídkovou věží. Na základě nabídky byly k výstavbě povolány stavební firmy Knobloch a Richard Pech z Kostomlat a Radovesic. Stavba observatoře probíhala od května 1903 do června 1904 a v říjnu 1904 byla předána k užívání. Začátkem roku 1905 zahájili meteorologové svou činnost a až do druhé světové války umožňovali turistům přístup na nižší ze dvou ochozů věže.
Knihu Pavla Miškovského nazvanou Naše rozhledny vydalo nakladatelství Dokořán. Text upravila redakce LN.
