RANGÚN/PRAHA Usměvavý, vyrovnaný výraz se jim při střetu s vojáky se zbraněmi a obušky rázem změnil v tvrdý, odměřený pohled. Buddhističtí mniši v Barmě se postavili do čela demonstrací s rizikem, že v ulicích mohou přijít (a už také přicházejí) o život.
Panuje všeobecné přesvědčení, že právě s mnichy mají obyčejní Barmánci šanci na to, aby se vymanili ze 45 let trvající diktatury. Hovoří pro to několik důvodů. Jedním je obrovská úcta, kterou mniši v zemi mají. Téměř 90 procent obyvatel Barmy jsou buddhisté. Snad v každé vesnici lze najít klášter. Mnichů je půl milionu a neobejde se bez nich řada společenských událostí od narození až po pohřeb.
Nejdůležitější je ale posvátnost, kterou si lidé s mnichy spojují, proto podle mnohých expertů je útok proti nim útokem i proti víře obyvatel. Buddhističtí mniši v Barmě stejně jako v Kambodži, Thajsku či na Srí Lance vyznávají buddhistickou školu Théraváda. Jde o nejstarší živou formu buddhismu. Jsou mimo jiné nuceni dodržovat přes 200 pravidel a restrikcí. Žijí v celibátu, nejedí po poledni, neuléhají na luxusní lůžko, nepijí omamné nápoje a v neposlední řadě nepoužívají peníze. Mniši jsou odkázáni na almužny, které jsou ale považovány za symbol úcty.
Mezi další pravidla patří i odstup od věcí, jako je politika. Z historie je ale zřejmé, že v Barmě to duchovní nedodržují. Stačí připomenout jejich kampaň proti koloniální nadvládě Británie z roku 1919 známou jako „Otázka boty“. Vzbouřili se proto, že Britové začali ostentativně vstupovat do klášterů obutí, což je považováno za zneuctění. Mniši se účastnili i krvavě potlačených demonstrací v roce 1988.
A proč vyšli mniši do ulic nyní? Nejnovější zprávy hovoří o tom, že při demonstraci 5. září vojáci nejen že mnichy surově bili a stříleli nad jejich hlavami. „Přivázali je ( k lampám) jako psi nebo koně. Poté co se junta odmítla omluvit, vyšli do ulic,“ řekla pro agenturu Reuters Soe Aung, která v Thajsku zastřešuje nevládní barmské organizace.
