LN: Jaké to je, nastupovat na vysokou soudní funkci v Evropské unii v době, kdy budou brzy zahájeny rozhovory o brexitu a v řadě zemí posilují strany usilující o vystoupení z EU?
Vlastně nikdo vážně nepočítal s tím, že se Britové rozhodnou pro vystoupení. Ale i když k této situaci došlo, Unie z ní může vyjít posílena. Je třeba se zamýšlet nad příčinami, které vedly Brity k jejich rozhodnutí, a referendum vzít jako příležitost k sebereflexi a jako výzvu, že některé věci by se měly dělat jinak.
LN: Reakce EU se přitom zdá být opačná a vypadá to, že Britům nechce nechat nic zadarmo.
Prvním reakcím bych nepřikládal větší význam. Když se opařím horkou vodou, tak má bezprostřední reakce také bude velmi emotivní. Šance poučit se z brexitu zatím nebyla zahozena a i ve vztahu k úpravě budoucích vztahů věřím, že převládnou racionální hlasy nad prvoplánovou snahou „oplatit“ britským voličům jejich rozhodnutí. Ostatně Česko nepozoruje situaci zvenčí, Unie jsme i my, a musíme se proto zasadit o rozumné řešení důsledků brexitu.
LN: A máte pocit, že je Česko vůči EU konstruktivní?
Z nových zemí se mi vždy líbil přístup Poláků, kteří dokázali tvrdě hájit své zájmy, ale současně nezpochybňovali samotnou podstatu svého členství a Unie. Významná část českého politického spektra naopak od určité doby začala zpochybňovat kooperaci, aniž by zároveň nabídla věrohodnou alternativu a efektivně prosadila naše zájmy.
Často se objevuje myšlenka, že Unie „nám napsala zákony“. Nemám podobný přístup rád, já se k odpovědnosti za právo plně hlásím, protože je přijali zástupci, na jejichž volbě jsem se podílel. Na evropské úrovni máme možnost ovlivnit podobu všech regulací podstatně efektivněji a s větší váhou, než kdybychom byli vně Unie. Naprosto tedy odmítám řeči o „bruselském diktátu“.
LN: Jaké je pak naše místo v EU?
Česko má ohromný potenciál. Uvnitř naší kotliny oddělené pohraničními horami od okolního světa jsme často zahledění sami do sebe a do našich mnohdy malicherných problémů, ale ve srovnání s mnoha evropskými zeměmi tu věci v zásadě dobře fungují – úřady, zdravotnictví, veřejná doprava, služby... Na jedné straně jsme celkem rovnostářská země, ale na druhé straně s vysokou úrovní sociálního smíru. Vůbec se nemáme za co stydět.
LN: Máte pocit, že se česká společnost obrací proti samotné podstatě evropské integrace?
Její nezanedbatelná část, vyjadřující se ústy svých zvolených či o zvolení usilujících zástupců, ano. Je to škoda.
