Zemi vládne nejpravicovější vláda od roku 1918. Je paradoxem, že právě teď ministerstvo průmyslu a obchodu vedené Martinem Kocourkem tak trochu oprášilo myšlenku na plánování. Naštěstí se nejedná o žádné socialistické pětiletky, počítající s nárůstem produkce oceli a cementu o desítky procent.
Tentokrát jde o vizi budoucnosti českého průmyslu, založeného na inovacích a výrobě s vysokou přidanou hodnotou. A nejen to. Ministerstvo by rádo snížilo exportní závislost Česka na Německu a oborovou na automobilovém průmyslu. Vzorem je znalostní ekonomika, jakou má například Finsko a Švýcarsko.
Snadné to nebude. Cestou znalostní ekonomiky chce jít v Evropě i Asii snad každý. Absolventů technicky zaměřených vysokých škol bude příliš málo na to, aby zaplnili všechny nové výzkumné ústavy (financované z velké části z peněz Evropské unie). Výsledkem tak zřejmě nebude nic jiného než licitování, kdo získá nejtalentovanější vědce a vývojáře.
Doba centrálních plánovačů již dávno minula. Dnes o rozvoji či úpadku celých oborů rozhoduje neviditelná ruka trhu. Nicméně bude zajímavé sledovat, s čím ministerstvo v polovině roku přijde. Zatím zveřejnilo často jen obecné, někdy až úsměvné fráze typu „zlepšení koordinace mezi veřejným sektorem, zaměstnavateli a regionálními partnery“.
