Galerie hlavního města Prahy (GHMP) je jednou z mála výtvarných institucí placených z veřejných rozpočtů, která nerezignovala na pořádání tematických výstav. S přehlídkou Fundamenty & sedimenty / Vzpoura hraček 2011 se odvážně pustila na tenký led velmi spekulativního tématu. Divák ho ani nemusí postřehnout, což ale není nutně na škodu.
Úvod do tvůrčí algebry Kurátor Petr Vaňous s GHMP spolupracoval již v minulosti. Před čtyřmi lety v Městské knihovně připravil výstavu Resetting, přehlídku české předmětné malby. I jeho současný pokus je zaměřen na konzervativnější část uměleckého spektra, i když ji nahlíží originálním způsobem. Vyhledal dvacet šest umělců, kteří ve svých obrazech, kresbách, objektech, fotografiích a videích pracují s jednoduchými tvary. Zdánlivá vyprázdněnost děl tak dovoluje sledovat formální prvky jako opakování, rovnoběžnost, řád a neřád. Nejde však o žádný bezduchý minimalismus, ale za touto oproštěností kurátor hledá spojovací linky sdílených obsahů. Pokouší se hledat jakýsi slovník základních pojmů, primární uměleckou abecedu. S její pomocí buduje sestavy připomínající úvod do tvůrčí algebry nebo jednoduchá citoslovce. Mezi klady Fundamentů & sedimentů patří mezigenerační rozkročení. Není obvyklé vedle sebe vidět díla Vladimíra Kopeckého, Petra Nikla, Jindřicha Zeithammla nebo Markéty Hlinovské a pokoušet se v nich hledat společného ducha. Zařazení do formálně definované výstavy je také příležitostí vidět již známé dílo v nových souvislostech, zde to například platí pro obrazy Jiřího Sopka.
I když by svorníkem takto založeného projektu měla být pevná kurátorská vize, přebíjí ji jednotlivé umělecké výkony. Kurátor totiž sleduje natolik jemné souvislosti, až na ně divák spíše rezignuje. Ve sledování spojující myšlenky příliš nepomáhá ani text z průvodce výstavou. Petr Vaňous ji charakterizuje jako mnohovýznamovou tekoucí řeku se zálivy, přehradami, průtokovými koridory a lagunami. Která výstava ale takto neplyne?
V záplavě angažovaných a politizujících výstav posledních let je pozoruhodné vidět tvůrce, kteří na podobný rozměr své tvorby zcela rezignují. Ze zcela jiného světa je pak filmový dovětek výstavy, patnáctiminutový snímek Vzpoura hraček z roku 1946 od Hermíny Týrlové. Sledujeme v něm groteskního esesáka, který se vloudí do hračkářské dílny. Zařazení do souvislostí neangažované tvorby ostatních umělců je hádankou natolik obtížnou, že nad ní budete přemýšlet ještě dlouho po opuštění výstavy.
***
Fundamenty & sedimenty / Vzpoura hraček 2011
Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, do 1. 5. 2011
