Snaha státu o majetkové narovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je v české kotlině patrná již od devadesátých let. Snad každá vláda demokratické České republiky se touto problematikou snažila zabývat.
Je třeba připomenout, že pokusy o vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi započaly záhy po 17. listopadu 1989. První pokus byl učiněn takzvaným výčtovým zákonem. V roce 1990 přijalo Federální shromáždění zákon o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a Arcibiskupství olomouckého, který v následujícím roce upřesnilo další zákonnou normou, obsahující přílohy s výčtem budov a pozemků, které přecházely na řeholní a jiné církevní instituce v zákoně uvedené. Tehdy byl legislativní proces překotný a možná z důvodu absence meziresortního připomínkového řízení se v něm objevilo mnoho chyb.
Nejpopulárnější se stala kauza Themos (společnost získala od Voršilek pomocnou budovu Národního divadla). Tato kauza pak byla používána jako důkaz, že vydávat majetek církvím a náboženským společnostem zákonem nelze. Další cestu hledala vláda premiéra Václava Klause takzvaným exekutivním vydáváním majetku v podmínkách, kdy neexistoval zákon o majetku státu a nakládání se státním majetkem se řídilo vyhláškami ministerstva financí z osmdesátých let. Vzhledem k tomu, že se v souboru majetku požadovaném Církví římskokatolickou objevil Státní hrad Bouzov, skončil tento pokus fiaskem. Vláda premiéra Miloše Zemana, která viděla řešení vyrovnání v přijetí zákona o majetku České republiky a následným výčtovým zákonem, také nic nevyřešila. Nastavený proces byl opět zastaven.
Poslední reálný pokus o narovnání učinila Topolánkova vláda. Zpočátku vypadal velmi nadějně. Na první pohled to vypadalo, že se stát i církve konečně dohodnou. Připravené řešení kombinovalo metodu navrácení části movitého i nemovitého majetku (především pro řády, kongregace a společnosti zasvěceného života) s metodou vyplácení finančních kompenzací za majetek, který vrácen nebude. Řešení bylo vtěleno do návrhu zákona, který vláda předložila parlamentu, ten projednávání zpočátku přerušil, požádal vládu o doplnění, vytvořil si vlastní komisi a výsledek známe. Stalo se tak měsíc po vyslovení nedůvěry vládě v dubnu 2009.
I Nečasova vláda si vytkla za cíl narovnání mezi církvemi a náboženskými společnostmi a státem, avšak doposud to nevypadá na významný posun v této oblasti. Všem dotčeným tedy nezbývá než doufat, že se vyčasí a po jednadvaceti letech demokracie se vyrovnáme s majetkovými křivdami. Do té doby se můžeme jen, v duchu benediktinského řádového hesla „Ora et labora“, modlit a pracovat.
***
I Nečasova vláda si vytkla za cíl narovnání mezi církvemi a státem, dosud to nevypadá na významný posun
O autorovi| SOŇA KŘÍTKOVÁ proděkanka Národohospodářské fakulty
