Máme za sebou zmrzlé Velikonoce a můžeme doufat, že až příští rok budou skoro v polovině dubna, něco podobného nás už nepotká. Je ale otázka, zda nás za další rok budou provázet takové lahůdky jako letos. Mám tím na mysli nejen různé náhražky čokoládových zajíců a velikonočních vajec, ale i nabídku mimořádně trvanlivých barvených vajíček. V jednom obchodním řetězci je nabízeli s měsíční dobou spotřeby. A protože ležely volně, nikoliv v chladícím pultu, vážně bych nechtěla být tím, kdo si na nich „pochutnal“. Ale obchodníkům to nevadí, že...?
Je možné popustit uzdu fantazii a uvažovat, jaká že to vejce byla uvařena a obarvena. Zda ta nejčerstvější, právě dovezená od drůbežářů, nebo jiná, jimž končila doba spotřeby. A napsal mi do blogu jeden čtenář, zda předpokládám, že tím barvením jejich pouť skončí. On byl totiž přesvědčen, že ta neprodaná skončí hned v úterý po Velikonocích v lahůdkovém vajíčkovém salátě. Taky názor.
V předvelikonočním období jsem se setkala ještě s jedním. Zeptal se mě jeden pán, zda nepovažuji problém s náhražkami čokoládových zajíců za okrajový, lidé prý přece jen mají větší starosti. Samozřejmě to vím, nicméně považuji za problém, že dnes dáváme nemalé peníze za zboží, které včera mělo určité parametry, ale dneska už jim neodpovídá. A navíc se tváří jako ono původní - což znamená, že jsme klamáni.
Nemám ráda, když si ze mě někdo dělá dobrý den a předpokládá, že si naběhnu. Že tedy třeba velikonočního zajíce koupím a pak ho vyhodím, protože, jak mnozí čtenáři potvrdili, ani ti „nejlepší“ nejsou k jídlu. Ale to už obchodníka nezajímá, hlavní je, že koupíte.
Ostatně to neplatí pouze u velikonočních a vánočních či mikulášských figurek, ale u čím dál většího množství potravin. Osvícená část spotřebitelů už snad dneska ví, co je drůbeží separát a že na špekáčcích za 29 korun kilo si nepochutnají.
Ale málokdo ví, že v některých restauracích dostane na talíři místo objednaného smaženého sýra eidam alternativ, který ve velkém nabízí jeden velký obchod pro podnikatele. Není to v pořádku ani při běžném nákupu, když se alternativ prodává spolu s normálními sýry, jenže pokud je tam napsáno eidamalternativ, operují obchodníci tím, že spotřebitel má vědět. Když se však nabízí jako sýr na jídelním lístku, lze to už nazvat klamáním spotřebitele. Podobné rostlinné náhražky, a nejen tvrdých sýrů, dostáváme v některých pizzeriích, ale i jinde. Orientovat se podle ceny dost dobře nejde, protože náhražky (snad kromě špekáčků) stojí v podstatě stejně jako originály, za něž se vydávají.
Myslíte si, že je v pořádku, když za zajíce ze ztuženého rostlinného tuku zaplatíte stejně jako za toho, který je vyroben z pravé čokolády? Tím spíš, že onen tuk není většinou našemu zdraví příliš prospěšný, jak se nám někteří výrobci snaží namluvit. Vyhovuje nám jako spotřebitelům platit stejně za náhražku, navíc si nepochutnat, a ještě být za hlupáka?
Jediná cesta je opravdu nekupovat, dávat pozor na nápisy a číst složení. Chápu, že ne každý absolvoval kurz potravinářské chemie. Ale stačí si pamatovat, že pokud je na zajíci, Mikuláši či jiné figurce na prvních dvou místech uvedeno, že je vyroben z cukru a ztuženého rostlinného tuku, nebude stát zřejmě za moc.
Ony jsou totiž jednotlivé položky uváděné v pořadí podle použitého množství. A byť je možné i do pravé čokolády přidávat rostlinný tuk, pak jen do pěti procent a musí to být uvedeno na obalu. Dá se předpokládat, i když přesně to musí určit laboratoř, že druhé místo ve složení (hned po cukru) nebude znamenat pouhých pět procent. Ale dost jasně to poznáte na chuti...
Dá se s tím něco dělat? Dá, zvlášť podle novely zákona o ochraně spotřebitele je v mnoha případech možné zakročit. Klamavý způsob prodeje náhražek, který se stal jak před Velikonoci, tak před Vánoci pravidlem, by měl skončit.
Ale hlavně si dneska nebo zítra nikde nedávejte vajíčkový salát.
O autorovi| Ivana Picková, Autorka je mluvčí SOS - Sdružení obrany spotřebitelů ČR
