Ideální víkend pro mě začíná odletem do Istanbulu. Letiště–taxík–parník a jsem doma, v Üsküdar Salack, na asijské straně Istanbulu.
Pozdravím se s rodinou a vyrážím s přáteli do centra města, na Taksimské náměstí, největší v Istanbulu. Leží na evropské straně a hlavně v noci je to to pravé centrum zábavy: Přes tři tisíce kaváren a barů. Okolní uličky plné hospůdek, restaurací a taveren, kde všichni sedí a baví se venku, u stolečků na terasách, zahrádkách nebo jen tak na ulici… Tahle část města nikdy nespí. Popíjíme, klábosíme… a většinou zůstáváme dlouho do noci.
Druhý den dopoledne míváme s rodinou brunch na pobřeží. Pláž je jen pár metrů od mého domu a je odsud skvělý výhled na palác Topkapi a starý Istanbul.
V sobotu odpoledne, kolem čtvrté, začíná nejlepší část víkendu, říkáme jí „příprava na bitvu“. Společně s kamarády totiž fandíme fotbalovému klubu Besiktas. Jedeme tedy do Besiktase, což je celá městská část mimo jiné i s rybím trhem a desítkami restaurací. Naše oblíbená se jmenuje Hasbi a před zápasem sem chodí všichni týmoví fanoušci, baví se, zpívají a popíjejí Raki, náš národní drink. V restauraci vám ale v mžiku připraví i čerstvou rybu, kterou jste si, živou, chvíli předtím sami vybrali na nedalekém trhu… Když se přiblíží čas výkopu, začnou se všichni přesunovat na stadion vzdálený necelý kilometr odtud.
Večer potom, opět v Taksimu, zajdeme do klubu 360°. Klub dělá čest svému jménu – leží na střeše velké starobylé budovy a do všech světových stran je odsud nádherný výhled. Obvykle se tu zdržíme do pozdních hodin a bavíme se s přáteli, zejména tehdy, když Besiktas svého soupeře porazil…
V neděli už z toho všeho bývám trochu unavený, a tak ji rád trávím na Prince Islands, kde je báječný klid. Pak zase parníkem zpět na pevninu a jdu na nákupy na Bagdat, asi 10 km dlouhou třídu lemovanou spoustou obchodů a kaváren.
Poslední noc trávím v restauraci Maiden’s Tower. Stejnojmenná věž je i legendami opředeným symbolem města. Podle jedné z pověstí byla postavena proto, aby v ní žárlivý otec „chránil“ svou dceru.
Podobný výlet jsem nedávno podnikl i s kolegy Janem a Michaelou. Ptali se, proč vlastně žiju v Praze… Já jim odpověděl, že mám rád obě města, Istanbul i Prahu, jsou nekonečně rozdílná, a já si je můžu a chci vychutnat obě.
O autorovi| zaznamenala Iva Pospíšilová
