Nikdo vlastně neví přesně proč, ale v Česku zkrátka nějak neumíme oslavy připravit. Snad proto, že jsme švejkové a ze všeho máme legraci. Anebo si říkáme, že ono se to nakonec vždycky nějak skoulí.
Že český hokej letos oslaví sto let, se už nějaký pátek ví. Možná to třeba tuší i lidé na hokejovém svazu. Leč spíše než zajišťováním této významné akce se asi zabývali problémem, jak vybruslit z dluhu čítajícího desítky milionů.
Shánět legendy českého hokeje, mezi které Dominik Hašek, Robert Reichel a další nesmazatelně patří, necelé dva týdny před akcí je na abdikaci. Je to neúcta k jejich umění, věhlasu a ostatně i lidem jako takovým. Kdo by se pak mohl divit, že se tihle hrdinové národa cítí rozčarováni.
Co předvedli zaměstnanci svazu, kteří český hokej málem pohřbili, je ostudné. Nefér je to i vůči Jágrovi, který neváhá na otočku z Ruska přiletět. Cítí, že by neměl chybět, má v tom jasno. Je otázkou, co cítí druhá strana.
