Zita dosedla na barovou židli, objednala si pivo s vodkou a prohlásila, že šlápla do výkalu. „Děti mě otravujou, manželství je blbost a vůbec bude lepší, když se na sebe nebudeme tak vázat,“ oznámil jí její přítel-vrstevník na večeři, jež měla být romantická. Pak tenhle chlápek odehnal snaživého houslistu, přispěl na zkonzumované jídlo padesátikorunovou stravenkou a zmizel. Rozčepýřená Zita (29 let) poté nás, krizový štáb kamarádek (27–33 let), zpravila o své nové teorii ohledně výběru mužů. Aby už přestala putovat z louže pod okap (od ignoranta k ignorantovi), udělala selekční chirurgický řez. „Od kluků kolem třiceti dávám ruce pryč. Jsou nafoukaný na svou holou existenci a zajímá je jen kariéra. Pro zábavu beru zajochy mezi osmnácti a dvaceti a navážno mužský čtyřicet plus,“ huhlala Zita mezi mohutnými loky ze sklenice. Poučila nás, že mlaďoši snadno propadají kouzlu zkušeností, které už třicátnice nashromáždily. A ti, co si to hasí do náruče krize středního věku, si budou naopak považovat svěžesti o dekádu mladší přítelkyně. „Velký věkový rozdíl nemá chybu!“ vykřikovala nadšeně.
Něco na té Zitě je. Sexuologové tvrdí, že největší aktivity v posteli jsou muži schopni ve věku dosažení dospělosti, takže kvůli erotickým radovánkám Zita asi skutečně patřičněji než na plesu maturantů lovit nemůže. Ženy jsou naopak kolem třicítky na vrcholu své plodnosti. Obvykle proto vypadají nejlépe ve svém životě a jejich sexuální apetit vrcholí. „Za pět dvanáct“ lákají všemi zbraněmi vhodného inseminátora a potenciálního otce dětí…
V protikladu k vášnivým zajícům dokáží být starší chlapíci v mnoha případech pozornějšími partnery a samozřejmě i novopečenými otci než rozjuchaní hoši kolem Kristových let. „Otcové na stará kolena“, třeba Svatopluk Karásek, Bolek Polívka či Arnošt Goldflam, ti všichni si v médiích nepřestávají pochvalovat vztah s mnohem mladší partnerkou a diví se sami sobě, jak teprve s šedivými skráněmi přišla chuť zajímat se o své mimino. Posedlost osobními ambicemi je už většinou umrtvena, kariérní cíle pokryté… „Je to úžasné. Až teď si uvědomuju, jak malé děti krásně voní! V mladším věku takové věci nestačíte zaznamenat. Všimněte si, že my, starší otcové, se rekrutujeme z lidí kreativních a s fantazií,“ chlubil se novinářům herec Boris Hybner, když se mu v šedesáti narodil syn Max a před třemi lety ještě dcera Žofie.
Existuje tedy jasný biologický, ale jak ukazují výzkumy, i psychický nesoulad mezi třicetiletými muži a ženami. Uvádí to třeba studie Státní univerzity Rutgers z New Jersey s názvem Sex without strings, relationships without rings (Sex bez závazků, vztahy bez prstýnků) z programu „The National Marriage Project“. Podle ní chtějí muži i ženy na prahu dvacítky to samé. Jejich prioritou je získat nezávislost, dobrou práci a bydlení. Jejich snem je vzít si někoho, s kým budou po zbytek života sdílet své nejniternější pocity, potřeby a touhy. Po dosažení pětadvacítky přibývají v žebříčcích hodnot obou pohlaví markantní rozdíly. Muži si dál užívají svobody a nepochybují, že si někdy v budoucnu vyberou manželku. Nemusejí spěchat a chtějí se hlavně pořádně bavit. Na druhou stranu ženy v tomto věku už nabyly dostatek sebevědomí z dosažených cílů (což jim, na rozdíl od mužů, kteří potřebují v kariéře zdolat další a další mety, stačí) a začínají pomalu přemýšlet o manželství. S blížící se třicítkou jsou nezadané dívky čím dál pesimističtější v očekáváních, že si najdou vhodného partnera, se kterým by mohly založit rodinu. „Ženy si hořce stěžují na nový dvojí standard: muži jejich věku očekávají, že budou poddajné – a přitom silné. Oddané – a přitom nezávislé, mezitím co oni si budou dělat, co chtějí. Tyto ženy říkají, že ačkoli muži od nich očekávají nezávislost, sami nejsou zrovna jejím příkladem. Často jsou nesoustředění, nemotivovaní a stále žijí s maminkou,“ konstatují autoři studie.
Podle zpovídaných mladých lidí mezi jednadvaceti a devětadvaceti lety z pěti velkých amerických měst vězí jádro pudla v tom, že „připravenosti na manželství“ ženy dosahují dřív než jejich vrstevníci mužského pohlaví. Autoři citované studie popisují ženy těsně před třicítkou jako „sebejisté, výřečné, zodpovědné a dospělé“. Jejich vrstevníci během výzkumu údajně nebyli schopni popsat své životní plány. Když se sociologové ptali, čeho chtějí v krátkém časovém horizontu dosáhnout, odpovídali dětinskosti typu „vlastnit ostrov“ či „trénovat na maratón“. „Dnes, v porovnání s historií, není na mladé muže vyvíjen společností žádný tlak, aby se oženili,“ píše se v studii. Polovina ze zpovídaných žen přiznala, že zvažuje mateřství mimo manželský svazek jako „možnost“, pokud nebudou schopné najít si k sobě muže – „spřízněnou duši“–, za něhož by se mohly provdat. Je to vlastně volba vynucená jejich neochotou slevit z vlastních požadavků na partnera. Takový trend je dnes znám i v Česku. „Znám pochopitelně mnoho žen, které takto smýšlejí, a nakonec to tak i udělají. Raději mají dítě samy. V tom ta americká vlna emancipace určitě dorazila i k nám,“ říká sexuolog Petr Weiss.
V jiném, pět let starém výzkumu newjerseyské univerzity Why Men Won’t Commit (Proč se muži nebudou vázat) se šedesátka mužů mezi pětadvaceti a třiatřiceti lety vyjádřila, že vázat se je to poslední, co by chtěli udělat. S dítětem chtějí počkat, až budou starší, chtějí k tomu najít „perfektní spřízněnou duši“ a užít si do té doby single života, „jak jen to půjde“. „Mohou si dovolit odložit svatbu, aniž by, na rozdíl od svých vrstevnic, jež jsou biologicky limitovány, ztratili šanci mít vlastní dítě. Pro ženy je tak těžší najít si partnera v podobném věku, se kterým by mohly naplnit touhu po dítěti. Jeden z mužů to dokonce otevřeně komentoval slovy: Je to jejich věc,“ píší sociologové Barbara Dafoe Whiteheadová aDavid Popenoe.
Kamarádka Zita tedy čeká na „první vlnu rozvedených“ čtyřicátníků, kteří možná budou k jejím potřebám více empatičtí než nezadaní třicátníci. Ostatně v historii se, co se vyšších společenských tříd týkalo, nikdy se samozřejmostí nepárovaly mladé dívky se svými vrstevníky. Naopak se patnáctileté panny dílem svých rodičů pragmaticky provdávaly za důstojné a movité pány středních let. A jak píše třeba přední současný francouzský spisovatel a esejista Michel Houellebecq ve slavné knize Elementární částice, obrázek romantických dvojic-vrstevníků coby běžných párů vznikl ve vyspělém světě vlastně až na konci 50. a přelomu 60. let. Vlivem hnutí hippies se začala šířit vlna volné lásky mezi jedinou generací, vznikaly smíšené internáty, a navíc tehdy měly silný vliv ženské časopisy, které dívky masírovaly radami, jak si najít svého miláčka v řadách středoškolských spolužáků. Takové hrdličky se pak ihned nahrnuly do chomoutu a brzy začala celosvětově stoupat křivka rozvodovosti…
Na konci večírku jsem se Zity zeptala, jestli v její ageistické teorii není jedna trhlina. „Že budu mít na krku jeho krizi středního věku? Utíkat k jiný nebude – jedna mladá už vedle něj přece bude v posteli.“
