Už osmým rokem totiž v dubnu vyhánějí pastýři svá stáda například do Divoké Šárky nebo Prokopského údolí. Letos díky teplému počasí vyrazí na pražské louky patrně už o několik týdnů dříve.
„Kdyby bylo na mně, už jsou ovce na pastvě,“ říká jejich chovatel Petr Hönig, od kterého si Praha tuto netradiční službu objednává. Každý rok zhruba v polovině dubna sem Hönig na pět měsíců přiváží svých osmdesát ovcí. Ty pak pod dohledem pasáčků spásají trávu v nejvíce chráněných přírodních lokalitách města.
„V Praze máme celkem osmnáct míst, kde udržujeme zeleň touto formou. Zvířata jsou šetrnější než sekačky. Na rozdíl od nich si zvířata vybírají, co jim chutná a půdu kypří,“ říká k využití ovcí a koz Petr Slavík z odboru ochrany prostředí magistrátu.
Ovce spásají trávu například v Divoké Šárce, Prokopském údolí nebo v Troji. V Praze funguje tzv. řízená pastva, což znamená, že stáda jsou převážena z místa na místo podle potřeby. „V jedné lokalitě zvířata nemůžeme nechat dlouho. Byla by totiž schopna zeleň úplně zlikvidovat,“ doplnil Slavík.
Město objednává ovce od dvou chovatelů. Petr Hönig má v Praze dvě stáda. První se pase od Vltavy k Prokopskému údolí, druhé pak v Troji a v Šárce. Každé hlídá jeden pastýř, který je s ovcemi dvacet čtyři hodin denně. Chrání je mimo jiné před psy, které na těchto místech venčí Pražané.
„Stává se, že nám psi ovce rozhánějí nebo na ně přímo útočí. Pár kusů jich i roztrhali,“ popisuje problémy pastevectví v Praze soukromý zemědělec. Na noc pasáček ovce zavírá do ohrady. Sám má k dispozici přistavenou maringotku. V minulých letech pomáhali pražským pastýřům i ovčáčtí psi, které ovšem nyní Hönig využívá u svých početnějších stád v Krkonoších a na Šumavě.
Pasáček, lákavé povolání
Když Petr Hönig v Praze před osmi lety začínal, potřeboval sehnat hlídače pro svá stáda. Dal si inzerát, který se stal mezi ostatními nabídkami krátkodobých prací hitem. „Odpovědělo mi hrozně moc lidí.
Většinou mladí Pražáci, kterým se zdála možnost přivýdělku uprostřed přírody a přitom nedaleko od domova velmi lákavá. Neuvědomovali si ale, že musejí být s ovcemi celé dny. Nakonec jsem vybral dva kluky z Moravy,“ popsal hledání vhodného člověka Hönig.
„Od té doby se mi na pastvinách vystřídaly mraky lidí. Pasáček musí být totiž trochu podivín, kterému nevadí být dlouho sám. Hodně lidí to nevydrží dělat dlouho,“ doplnil Hönig.
