V Rakousku je například zákonem striktně určeno, kolik lékáren může maximálně připadat na určitý počet obyvatel. Zákon zároveň stanoví, že jedna lékárna musí ležet v určité vzdálenosti od druhé, neexistuje, aby dvě prodejny léčiv fungovaly v jedné ulici. Majitelem či spolumajitelem lékárny musí být kvalifikovaný lékárník, který navíc může vlastnit pouze jednu provozovnu, nikoliv celý řetězec. V Česku může provozovat lékárnu prakticky kdokoliv a kdekoliv.
„Česko má v oblasti prodeje léčiv vůbec nejliberálnější předpisy na světě,“ potvrdil LN mluvčí České lékárnické komory Jan Horáček. V Evropě existuje hned několik lékárnických systémů, od přísné regulace v Rakousku a Německu až k mírnějším předpisům v Británii. Podle Horáčka český, prakticky neregulovaný systém nemá obdoby.
Zahraniční obchodní řetězce? Německu nemyslitelné
Provozovatelem lékárny může být třeba řezník či zemědělec, pouze si musí do lékárny sehnat magistry s příslušnou kvalifikací. „U nás běžně provozují desítky lékáren třeba zahraniční obchodní řetězce, což by v Rakousku ani v Německu nebylo možné,“ uvedl Horáček.
Podobné rozdíly panují i v možnostech otevírání nových prodejen léčiv. Pokud v Rakousku už existuje jedna lékárna na určitý, předem daný počet obyvatel, další lékárnu úřady nepovolí. „U nás můžete zřídit třeba pět lékáren v jednom domě,“ potvrzuje Horáček.
A proč vlastně tak přísná regulace lékárnictví v západních zemích? Podle Horáčka jejím prostřednictvím stát reguluje dostupnost léčiv a lépe kontroluje etiku a dodržování pravidel tohoto druhu podnikání. „Jestliže v Rakousku může jeden člověk, magistr, vlastnit jen jednu lékárnu, je při nějakém pochybení okamžitě jasné, kdo za ně nese zodpovědnost,“ tvrdí Horáček.
Potvrdil, že Česká lékárnická komora stále častěji naráží na problém neprůhledných majetkových vztahů. „Jestliže třeba nějaká lékárna prodá lék, který není volně prodejný, my máme jako komora často velké potíže najít odpovědného majitele, který by měl být za tento prohřešek potrestán,“ řekl Horáček.
Regulace počtu lékáren v určitých oblastech zase podle něj slouží k tomu, aby se jako v případě Česka hned několik lékáren „nenakupilo“ na lukrativních místech v okolí nemocnic a zdravotních středisek, zatímco v méně atraktivních lokalitách lékárny zcela chybějí. „I když regulačních modelů existuje v Evropě hned několik, český systém lékárnictví jako prakticky zcela volné živnosti je naprosto výjimečný a určitě se nemůže do budoucna udržet v nezměněné podobě,“ domnívá se Horáček.
Evropská komise se ale chystá zahájit správní řízení s některými státy, které regulují provoz lékáren podle názoru EU příliš přísně. Rakouská vláda dostala tento týden z Bruselu varovný dopis, který Rakousku vytýká, že některé zákony v oblasti lékárnictví zavánějí diskriminací zahraničních podnikatelů a omezují volný trh.
Komise jmenuje například zákon, který zahraničním podnikatelům nedovoluje postavit a otevřít novou lékárnu. Člověk bez rakouského občanství může převzít pouze provozovnu, která funguje už nejméně tři roky. Komisi údajně vadí i pravidlo „jeden majitel - jedna lékárna“. Podobné varovné dopisy dostaly i Itálie a Španělsko. „Rakouský systém regulace lékáren odpovídá všem mezinárodním předpisům a patří k nejlepším na světě,“ reagoval mluvčí rakouské lékárnické komory.
„Česko má v oblasti prodeje léčiv vůbec nejliberálnější předpisy na světě,“ potvrdil LN mluvčí České lékárnické komory Jan Horáček. V Evropě existuje hned několik lékárnických systémů, od přísné regulace v Rakousku a Německu až k mírnějším předpisům v Británii. Podle Horáčka český, prakticky neregulovaný systém nemá obdoby.
Zahraniční obchodní řetězce? Německu nemyslitelné
Provozovatelem lékárny může být třeba řezník či zemědělec, pouze si musí do lékárny sehnat magistry s příslušnou kvalifikací. „U nás běžně provozují desítky lékáren třeba zahraniční obchodní řetězce, což by v Rakousku ani v Německu nebylo možné,“ uvedl Horáček.
Podobné rozdíly panují i v možnostech otevírání nových prodejen léčiv. Pokud v Rakousku už existuje jedna lékárna na určitý, předem daný počet obyvatel, další lékárnu úřady nepovolí. „U nás můžete zřídit třeba pět lékáren v jednom domě,“ potvrzuje Horáček.
A proč vlastně tak přísná regulace lékárnictví v západních zemích? Podle Horáčka jejím prostřednictvím stát reguluje dostupnost léčiv a lépe kontroluje etiku a dodržování pravidel tohoto druhu podnikání. „Jestliže v Rakousku může jeden člověk, magistr, vlastnit jen jednu lékárnu, je při nějakém pochybení okamžitě jasné, kdo za ně nese zodpovědnost,“ tvrdí Horáček.
Potvrdil, že Česká lékárnická komora stále častěji naráží na problém neprůhledných majetkových vztahů. „Jestliže třeba nějaká lékárna prodá lék, který není volně prodejný, my máme jako komora často velké potíže najít odpovědného majitele, který by měl být za tento prohřešek potrestán,“ řekl Horáček.
Regulace počtu lékáren v určitých oblastech zase podle něj slouží k tomu, aby se jako v případě Česka hned několik lékáren „nenakupilo“ na lukrativních místech v okolí nemocnic a zdravotních středisek, zatímco v méně atraktivních lokalitách lékárny zcela chybějí. „I když regulačních modelů existuje v Evropě hned několik, český systém lékárnictví jako prakticky zcela volné živnosti je naprosto výjimečný a určitě se nemůže do budoucna udržet v nezměněné podobě,“ domnívá se Horáček.
Evropská komise se ale chystá zahájit správní řízení s některými státy, které regulují provoz lékáren podle názoru EU příliš přísně. Rakouská vláda dostala tento týden z Bruselu varovný dopis, který Rakousku vytýká, že některé zákony v oblasti lékárnictví zavánějí diskriminací zahraničních podnikatelů a omezují volný trh.
Komise jmenuje například zákon, který zahraničním podnikatelům nedovoluje postavit a otevřít novou lékárnu. Člověk bez rakouského občanství může převzít pouze provozovnu, která funguje už nejméně tři roky. Komisi údajně vadí i pravidlo „jeden majitel - jedna lékárna“. Podobné varovné dopisy dostaly i Itálie a Španělsko. „Rakouský systém regulace lékáren odpovídá všem mezinárodním předpisům a patří k nejlepším na světě,“ reagoval mluvčí rakouské lékárnické komory.
