Rok Nicolase Sarkozyho - Po velkých slovech žádný reformní zlom pro Francii nepřišel
PAŘÍŽ/PRAHA Disneyland, egyptské pyramidy, skalní město Petra. I v těchto kulisách se odehrával první rok Nicolase Sarkozyho v prezidentském křesle. Kromě opepření stránek bulváru ale vnesl do skutečného života Francouzů jen málo výrazných změn.
Poté co se kouzlo obklopující jej na počátku funkčního období rozplynulo, popularita Sarkozyho rekordně klesla. V průzkumech veřejného mínění má horší výsledky, než měl po prvním roce vládnutí kterýkoli z francouzských prezidentů od roku 1958. Loni pro něho v rozhodujícím druhém kole voleb hlasovalo přes 53 procent Francouzů. Dnes se podíl nespokojených s jeho politikou pohybuje mezi 60 a 74 procenty.
Měsíce, které uběhly od Sarkozyho zvolení francouzským prezidentem loni 6. května se podobají podivné divadelní hře o třech, v mnohém odlišných, dějstvích.
Joggující prezident V dějství prvním byli Francouzi natěšení a plní očekávání toho, jak „Sarko“ obrátí jejich život naruby - a samozřejmě k lepšímu. Nový prezident média i veřejnost doslova elektrizoval.
Hyperaktivní Sarko oblékl šortky a nechal se fotografovat při joggingu s osobními strážci v patách. Jmenoval multietnickou vládu, do které přetáhl i reprezentanty opoziční levice. A Francouze zpočátku oslňoval svým pragmatickým stylem mluvit otevřeně a zpříma o problémech země a o tom, jak je vyřeší.
Svou prezidentskou kariéru Sarkozy postavil na heslu „zlomu“. Nyní mu však voliči vyčítají, že se zatím žádný zlom nekonal. Před volbami slíbil, že pokud jej lidé zvolí, budou sice pracovat více, ale také více vydělávat, a zlepší se tak jejich koupěschopnost. Nyní mu ale Francouzi (a hlavně opoziční socialisté) vyčítají, že díky jeho reformám bohatnou jen ti nejbohatší a ostatní pouze „pracují více a vydělávají méně“.
V dějství druhém média Sarkozyho překřtila na „hyperprezidenta“, a jak se stále více projevoval jeho exhibicionismus, začala si všímat množících se prezidentových faux pas.
Sarkozy téměř nesundal své značkové sluneční brýle z očí a jeho osobní život se začal podobat telenovele. Kvůli tomu, jak na veřejnosti vystupoval, si vysloužil přezdívku „prezident bling-bling“ v narážce na okázalý styl hiphoperů, kteří si libují ve výrazných kostýmech a blýskavých špercích.
Po dlouhé době, kdy byly detaily z osobního života francouzských státníků pro domácí média tabu, se objevil prezident, kterému pozornost médií „dělá dobře“. Jásali i karikaturisté, pro které se stal vděčným objektem. Vypadalo to, že Sarkozy je více zaneprázdněn řešením svých osobních problémů než stavem země. Jen několik týdnů po nástupu do funkce se rozvedl a v únoru si vzal bývalou modelku a zpěvačku Carlu Bruniovou. Jeho fotografie po boku se štíhlou čtyřicetiletou kráskou plnily titulní stránky francouzských deníků. Následoval prudký pokles popularity. Efekt Carla Podle posledního televizního vystoupení se zdá, že francouzský prezident se poučil. Jeho tón se posunul k větší skromnosti a ochotě přiznat chyby. Někteří domácí komentátoři jeho zklidnění nyní paradoxně přičítají vlivu manželky Carly. Francouzský tisk se shoduje, že Sarkozyho cesta ke znovuzískání přízně Francouzů si vyžádá hodně času. Jeho štěstím je, že tento čas má a opozice mu život nijak výrazně neztěžuje. Do konce mandátu a pravděpodobného boje o nový Sarkozymu ještě zbývají čtyři roky.
***
Slibované reformy se podařily jen zčásti
*Hospodářský růst se nezrychlil.
* Snižování nezaměstnanosti se zastavilo.
* Bylo zrušeno zdanění přesčasů * Skončila penzijní privilegia některých zaměstnanců (například v dopravě). Po uplynulých 50 let se jich žádná z vlád neodvážila dotknout.
Sarkozy z nich odmítl slevit i po mohutné devítidenní stávce, která vyústila v dopravní chaos.
* Zůstává ale v platnosti kontroverzní 35hodinový pracovní týden.
* Prošla reforma vysokého školství.
* Začaly platit přísnější podmínky přistěhovalectví. * Byl reformován i soudní systém.
Zahraniční politika: * Sarkozy dává okázale najevo, jak s německou kancléřkou Angelou Merkelovou „znovu postavili na nohy“ Evropskou unii po krizi v důsledku francouzského a nizozemského odmítnutí ústavní smlouvy EU v roce 2005.
* Sarkozy ale slevil v oblasti lidských práv. Během jeho návštěvy Číny byly uzavřeny kontrakty v hodnotě 20 miliard eur. Pozval libyjského diktátora Muammara Kaddáfího do Francie.
Právě v Libyi ale dosáhl svého prvního diplomatického vítězství, když vymohl propuštění bulharských zdravotních sester a lékaře odsouzených k smrti.
* Kritiky se dočkal i kvůli „sražení podpatků“ před americkým prezidentem Georgem Bushem.
Francouzi Sarkozymu vyčítají, že pracují více a vydělávají méně
Po nástupu do funkce se rozvedl a v únoru si vzal bývalou modelku a zpěvačku
