Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Paměť starého statku ožila

Česko

Divadlo Continuo letos připravilo svůj letní projekt na jihočeském statku Rábín poblíž Vodňan. Nese název Jizvy v kameni a obrazivě poetickou formou ztvárňuje pohnutou historii dvora, který se stále ještě nevzpamatoval ze socialistické péče.

Když Continuo před časem odešlo z renesančního zámečku Kratochvíle, visel ve vzduchu otazník, zda dokáže najít rovnocennou náhradu za vilu s neopakovatelným geniem loci. Ukázalo se však, že inspirace v jižních Čechách je dost, a co víc, nové projekty se podařilo výrazněji tematizovat jako výpověď o paměti krajiny a lidských osudech s ní spojených. Bílí koně na smaragdové hladině Po rybníku Otrhanec v Malovicích a originálním nápadu hrát ve vlaku a u trati lokálky mezi Netolicemi a Malovicemi se soubor přesunul do rozlehlého poplužního dvora Rábín. Původně renesanční stavba – na zchátralé omítce jsou tu a tam patrná sgrafita – se v 19. století proměnila v rozsáhlou zemědělskou usedlost, fungovala zde například první rolnická škola. Úpadek počíná s koncem války a dnešní stav je typický výsledek letitého plundrování: do dvora byly v 80. letech necitlivě vestavěny řadové bytovky, historické budovy jsou v havarijním stavu. Jizvy v kameni se snaží připomenout dramatické osudy statku a lidí s ním spojených.

Umělecký šéf Continua Pavel Štourač i zde pracoval s výpověďmi pamětníků, které svým ulpíváním na detailech působí groteskně, jako by se nechtěně zapomněly v minulém čase. Jejich útržky zaznívají z hloubi velkých dřevěných beden rozesetých po části dvora i posléze při samotné produkci na improvizovaném plenérovém jevišti. Bedny tvoří jeho zadní stěnu a dřevěná prkna zajímavě propouštějí světlo. Diváci si mohli vybrat i „galerii“ na přistavených valnících, které sice působily autenticky, ale jinak byly dost nepohodlné a lezení na ně ve tmě i riskantní.

Continuo ovšem dokáže postihnout jakési emoční vibrace daného místa, najít jeho kouzlo a představit ho divákovi. A to i přesto, že ten se většinou pohybuje v neznámém tmavém prostoru, jehož pečlivě vybrané části před ním ožívají v konkrétní divadelní akci, poetickém obrazu. Nejinak tomu bylo i na Rábíně.

Jestli ale něco ne zcela vyšlo, byl to úvod, přibližně první třetina inscenace a závěr. A to navzdory zajímavému hudebnímu doprovodu. Úvodní část pracovala s triviálními prostředky nonverbálního divadla a chvílemi připomínala další variantu na Tančírnu Ettoreho Scoly, jejíž divadelní verze jsme již viděli nesčíslněkrát. Nepochybně šlo o to, vyjádřit dějové epizody spojené s historií působivou pohybovou metaforou. Ve skutečnosti se ale v této fázi něco zadrhlo: nedařilo se najít výpověď, která by přesvědčivě vystoupila z přemíry pohybu, gest či drobné akrobacie. Taneční scény byly monotónně aranžované i svícené, rozvláčně se opakovaly a i provedení bylo působilo až amatérsky neuměle. Není třeba, aby divák vše pochopil do posledního pohybu ruky, ale určitá míra emocionální čitelnosti je nutná.

V závěru této části herce odvezl traktor s valníkem kamsi do tmy a v tu ránu se i vrátila známá kreativita Continua. Nastoupili personifikovaní koně, symbol statku, který byl zotročen a přišel o svobodu. Žabincem porostlá hladina rybníka uprostřed dvora se proměnila v magickou smaragdově zelenou plochu, po níž se jakoby vznášeli bílí koně, zatímco jeden z vyhoštěnců s kufrem putoval napříč vodní plochou. Zaujala výborná práce s kontra světlem, díky níž vznikla jedinečná atmosféra. Průvod diváků poté putoval do rozlehlých stodol, kde se opět podařilo vytvořit tísnivý dojem a vše prostoupila nedefinovatelná úzkost. Výtvarná stylizace koňských postav, které táhnou těžké náklady a jejich zdeformované siluety se tyčí na hrubých zdech, lidé visící na trámech v podivných kokonech nebo obrovská železná plastika na kolech tažená nadlidským úsilím: to jsou všechno velice působivé vizuální a výtvarné nápady dotvořené hereckou akcí a skloubené do významového celku. Tyto fantaskní obrazy a děje dokážou vtáhnout a v nich také spočívá síla nového projektu.

Přesto pak následoval rozmlžený závěr bez srozumitelného vyústění, který je důkazem, že něco nezafungovalo, jak by mělo. Diváci poněkud rozpačitě postávali v očekávání další scény a až po chvíli pochopili, že ta už se neodehraje.

I tak jsou Jizvy v kameni nevšedním projektem, v žánru site-specific patří k tomu nejlepšímu, co se dá u nás vidět, a Continuo si zaslouží obdiv za to, jak stále umí hledat inspiraci. Problém není v tom, že by se jeho tvorba vyčerpala, ale spíš už své nápady nedomýšlí s takovou důsledností jako dřív a ztrácí ze zřetele potřebu takové výpovědi, která by spojila herce s divákem. Zdá se také, že posilování kosmopolitního charakteru souboru a nabírání nových členů, u nichž je zjevné, že nejsou tak technicky disponovaní, jak by se vyžadovalo, není ta nejlepší cesta.

***

Divadlo Continuo: Jizvy v kameni

Rábín 12.–18. 8., vždy od 21 hodin

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...