PEKING/PRAHA „Who is Hu?“ zněla oblíbená slovní hříčka anglosaských médií, když se před zhruba osmi lety pokoušela zodpovědět otázku, jaký bude nastupující vůdce komunistické Číny. Příští rok se Chu Ťin-tchao (v anglické transkripci čínštiny psán „Hu Jintao“) má vydat do politického důchodu. Jak se od té doby odpověď na otázku „Kdo je Chu?“ změnila?
Představitel čtvrté generace čínských komunistických vůdců, který stoupal v hierarchii moci pod ohledem architekta hospodářských reforem Teng Siao-pchinga, se během vládnutí ukázal jakožto přísný pragmatik.
Své zkušenosti stranického předáka v odbojném Tibetu uplatnil i při potírání disentu na úrovni celé Číny, byť došlo k drobné liberalizaci médií. Jeho hlavní odkaz ale bude v ekonomické oblasti. Čína definitivně zamířila mezi hospodářsky nejsilnější země světa, mimo jiné se stala klíčovým věřitelem USA. Na druhou stranu za sebou zanechává časovanou bombu v podobě možných sociálních nepokojů, neboť životní úroveň se začala vyvíjet stále nerovnoměrněji.
Čína za jeho vlády posílila i svůj vojenský potenciál. Nedávno zveřejněné plány na „neviditelnou“ stíhačku ukazují, že už nechce spoléhat pouze na početní sílu své armády, ale i na nejmodernější zbraně. Chu Ťin-tchao se narodil v roce 1942 a do Komunistické strany Číny vstoupil v polovině 60. let, když vrcholila krvavá „kulturní revoluce“. On sám zrovna studoval vodohospodářství v Pekingu. Jeho stranická kariéra ale začala až v 70. letech, zároveň s Tengovou. Vedení strany se ujal v roce 2002, o rok později obsadil i funkci prezidenta a v roce 2004 završil akumulaci moci zasednutím v čele klíčové vojenské komise (právě z tohoto postu řídil Čínu i Teng).
Pokračoval v nastoupené linii a posiloval pozice Číny. Země se dál otevírala světu – tedy zvláště zahraničním investicím – ještě dravěji se ale Peking začal prosazovat v zahraničí. Pod vedením Chu Ťin-tchaa posiloval svůj vliv zvláště v zemích třetího světa, a to hlavně v Africe a Latinské Americe. Na rozdíl od zdrženlivějšího Západu se nerozpakoval otevřeně obchodovat s ostrakizovanými režimy, jako je ten súdánský. Vůči Západu si zachoval pragmatický odstup, což se týká i Spojených států. Jeho nynější návštěva USA je ve vůdčí pozici nejspíš poslední – příští rok odchází do politického důchodu.
