V záplavě odsudků Jiřího Pernese a jeho, dle mého mínění, ne příliš významné koketérie s bývalým režimem se jaksi zapomnělo na jiné svědectví, které svého času přinesl můj přítel, historik Jaroslav Mezník. Nejméně dvakrát mi vyprávěl, jak byl k soudnímu přelíčení s jeho skupinou jako svědek předvolán Jiří Pernes spolu s Jaroslavem Hrochem (dnes profesor na FF MU), dva studenti, kteří se zúčastňovali schůzek obviněné skupiny. Tito studenti vypovídali dle Jaroslavova svědectví tak, že jejich slova obviněným jakkoli neublížila, snad spíše pomohla, a Mezník byl rád zjištění, že ani jeden z nich nebyl též obviněn. To kvitoval s velkým povděkem a vždy se na adresu obou jmenovaných vyslovoval s velkým uznáním. Stručně tuto záležitost zmiňoval i ve svých pamětech, které vyšly pod názvem Můj život za vlády komunistů (1948–1989).
Jaroslav Mezník byl odsouzen ve dnech 24.–26. července 1972 na základě vykonstruovaného procesu spolu s Milanem Šilhanem, Zdeňkem Pokorným, Janem Schopfem, Aloisem Vyroubalem a Petrem Wurmem; jejich hlavním „proviněním“ byly poněkud neopatrné rozhovory, co dělat po tom, až padne komunistický režim. Z tří a půl roku trestu si většinu Mezník odseděl.
Poněkud mne zděsily úvahy mladého redaktora – jeho jméno jsem si nezapamatoval – v nedávném Reflexu, který šmahem odsuzoval Pernese pro jeho předchozí účast v stranách zdůrazňujících moravskou problematiku (mohu říci „moravistických“, ale kdo dokáže přesně označit, co to je moravismus? – nepochybuji, že několik mladších politologů a badatelů o extremismu ano). Pokud vím, Pernes prosazoval obnovu země v jejích historicky se vyvinuvších hranicích se samosprávou v tomto rámci zvolenou. Jaký je tohle extremismus? Ale to je nepochybně diskuse trošku komplikovanější, protože řada vzdělaných historiků dnes nevylučuje možnost vzniku moravského národa v minulosti (za jistých objektivních podmínek), ba ale ani v budoucnosti. Národy totiž nejsou věčné, zanikají, spojují se, vznikají, objevují se… Jen zabedněný nacionalista bazíruje na existenci jednoho správného a „věčného“ národa. To by ale lidé, kteří se do takových úvah pouštějí, měli znát.
O autorovi| Libor Jan, historik
