Bývalý předseda ČSSD hodnotí volební kampaň
Jiří Paroubek je zpátky, v několika rozhovorech vystoupil se svým hodnocením voleb. Jde z něho zvláštně rozdvojený dojem. Na jedné straně je v hrubých obrysech jeho analýza přesná: ČSSD skončila tam, kde skončila, díky „řecké kartě“, novým stranám (včetně těch, které se do sněmovny nedostaly), přesvědčení části levicových voličů, že to má ČSSD beztak vyhrané, a nepřízni „pravicových médií“. Na druhé straně je zde Paroubkova potřeba osobního uznání, již snad ani nelze uspokojit na tomto světě. Kdyby volební štáb dělal to, co jsem požadoval, kdyby američtí poradci našli recept, který jsem po nich chtěl, kdybych měl možnost ovlivňovat složení kandidátek, kdyby komunisté sledovali koncept, který jsem jim již před pěti lety doporučoval...
Právě toto přesvědčení o vlastní nepostradatelnosti, jež se při srážce s neúspěchem snadno přelévá v ublíženost, se ovšem podepsalo na prohře: takový člověk snadno vytváří dojem nevyhnutelnosti vítězství, a stejně snadno mnohé lidi odpuzuje.
Paroubkův pohled je hodně personifikovaný - zášť vůči duu Zeman Šlouf je pro nezúčastněného pozorovatele ohromující. V tom se však pro ČSSD skrývá dobrá zpráva: člověk, který vyčítá Zemanovi sedm let trvající „slepou nenávist vůči ČSSD“ a „obsedantní touhu“ stát se prezidentem, by neměl sám sobě dovolit podlehnutí stejné pomstychtivé vášni. Ale bude to tak? Na jedné straně se Paroubek silně identifikuje s ČSSD a její rolí v historii. Na druhé straně - a to je možná největší šok jeho analýz - má o jejích členech a funkcionářích velmi nelichotivé mínění. Že jsou většinou pasivní, bez zájmu o program a neschopní osobního nasazení, to bychom si nedovolili napsat ani my „pravicoví novináři“.
