Petr Hanzlík musel v roce 1982 opustit Československou socialistickou republiku a emigrovat do Rakouska. Jakožto režimu „nepohodlný“ občan pouštěl na diskotékách v Prostějově západní hudbu, organizoval petici proti cenzuře a v roce 1981 podepsal Chartu 77. V rámci akce Asanace ho Státní bezpečnost následně vydírala a tlačila k odchodu ze země. Jeho děti byly vykázány ze základní školy.
Do Československa se vrátil až po pádu komunistického režimu. Věřil, že se domůže odškodnění za minulé křivdy. Jenže narazil na českou justici, která nechtěla kauzu řešit kvůli promlčení. Až zásahem Ústavního soudu se podařilo zvrátit nezákonné rozhodnutí nižších instancí. Jedním z těch, kdo se na nezákonném rozhodnutí podíleli, byl i Pavel Simon, nynější kandidát na ústavního soudce. Náprava přišla až v březnu 2020. Ovšem měsíc po Hanzlíkově smrti.
