Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Perlorodky na Šumavě střeží Víla z Blanice. ‚Pořád nejsme na přírodu dost chytří,‘ říká

Česko

  5:00
„Tak to je Blanice. A tento přístroj snímá čistotu vody, sílu průtoku a teplotu,“ poklepává Eva Pláničková, energická dáma se stříbrnými vlasy, na menší bílou plastovou krabici vedle mostu kousek od správy Vojenských lesů a statků v Arnoštově na Šumavě. Veškerá činnost tu podléhá jednomu – aby se kolonie kriticky ohrožené perlorodky říční měly na spodním toku řeky k světu a nic jim neubližovalo.

Eva Pláničková sama o sobě říká, že vždy byla 'potrefená' přírodou, lesem a vodou. „I když už jsem teď doma, toulám se kolem Vltavy a vždy uteču sem. Když už je tím jednou člověk infikovaný, nejde to jinak. Dokud mi to zdraví dovolí, nejde ten klid opustit. Už jenom to, že tady celý den nikoho nepotkáte.“ foto: David Peltán, MAFRA

Jsme ve vojenském újezdu Boletice, uprostřed šumavských lesů, luk a bystřin, kam vkročí jen noha pověřených. Pomalu stoupáme proti proudu meandrovité říčky Blanice. S každým krokem je koryto užší a užší, a pokud bychom pokračovali o několik kilometrů dál, objevíme pramen. Hřebeny kopců skýtají prameniště poměrně zásadního významu. Blanice je v Česku jedním z mála útočišť vzácných kolonií perlorodky říční a zároveň jedním z nejdůležitějších perlorodkových toků v Evropě.

Čtyřiašedesátiletá Eva Pláničková, které tu přezdívají víla z Blanice, pracuje v lesnictví přes třicet let a hlubokou náklonnost k přírodě má vepsanou v očích. Právě ona zde od roku 2009 až do loňska pod správou vojenských lesů pravidelně dozorovala, aby nic z lesních prací a zásahů lesníků perlorodky neohrozilo.

Ocitáme se ve vojenském prostoru Boletice, první zastávkou je dřevěný most.
„Tak to je Blanice. A tento přístroj snímá čistotu vody, sílu průtoku a...

Systém pramenišť v kopcích a uchování čistého vodního zdroje je totiž alfou a omegou celého životního řetězce tohoto vzácného živočicha.

„Celé toto území je důležité z důvodu obživy perlorodek. Filtrují vodu a živí se rostlinnými a živočišnými zbytky, které vznikají v prameništích, jichž tu je na 400. Tam je to gros,“ říká víla z Blanice. „Je důležité, aby se oblast nerozjížděla traktory a aby se vodě udělala cesta k Blanici, která zbytky vezme dolů a perlorodka je u mostu zbaští a pročistí. Proto se celé území chrání,“ vysvětluje s tím, že je zásadní, aby tok neznečišťovaly kupříkladu popadané stromy.

Národní park Šumava bude mít nové zóny. Příliš se rozšíří bezzásahové plochy, reagují kritici

A i lesní firmy se prý již naučily, že zde platí jisté přírodní zákony, které je potřeba respektovat. Před pěti lety došlo krevitalizaci pramenišť pod Knížecím stolcem a dnes, poté, co tam opět vyrostly stromy, se prameny navrací. Cestou na hřeben míjíme dávné polomy, mokřady i kůrovcové pasti v podobě napuštěných kmenů.

Pořád nejsme na přírodu dost chytří

V železité, dorezava zbarvené řece, pozorujeme třpytící se „zlatinky“, pozůstatek zlatých dolů, a hejna drobných pstruhů. Právě ti jsou v životě chráněných sladkovodních mlžů nepostradatelní. „Bez pstruha potočního není perlorodka. Lepší jsou ti menší, kteří jsou pružní, s větší šancí na přežití. Ve skřelích mají invidované larvy – glochidie, které se tam drží klidně i dva tři roky. Pak se pustí, sednou si na dno a mění se pomalu v perlorodky, které žijí i 150 let,“ popisuje Eva Pláničková, zatímco očima klouže po hladině a pátrá po mihulích. Zatím marně. „Ještě je asi zima,“ říká navzdory parnému dni.

Jsme uprostřed šumavských lesů, luk a bystřin, kam vkročí jen noha pověřených,...

Vody jsou tu obecně chladnější a skromnější na rozmanitost, ale musí mít nejlépe šestnáct sedmnáct stupňů. Dříve se prý kvůli příliš studené vodě vypracoval plán na odlesnění Blanice a Puchéřského potoka, který se do ní vlévá. „Dnes jsou všichni rádi, že se to neudělalo. S tím, jak všeobecně stoupá teplota, by dnes byla řeka zase moc ohřátá. Říkám, že pořád nejsme na přírodu dost chytří,“ komentuje rozhodně a ukazuje na nátrže po okrajích koryta řeky, které jsou zarůstajícím mementem mohutné bouřky před dvěma lety. Velká voda je nesmlouvavá a už z toho důvodu by perlorodky na horním toku nepřežily.

„Bývá to velká síla. Navíc když jsou nátrže čerstvé, vytéká z nich kal – což je také jediné, co perlorodka nemusí,“ dodává. „Pak ji ještě může zlikvidovat vydra, už jsem byla svědkem toho, jak perlorodku rozbíjí o kámen,“ směje se.

Vysvětluje pak, že jakmile se do lastury dostane vzduch, mlž umírá. A lovci perel? Žádní už prý dnes nejsou, ale lesní průvodkyně vzpomene místní legendu o chudém mladíkovi, který kdysi – aby získal lásku mlynářovy dcery – vyplenil tři a půl tisíce perlorodek a jako dar přinesl perlový náhrdelník. Dříve se totiž často chovaly v mlýnských náhonech za účelem perleti používané na knoflíky. Dnes je v celé oblasti na 600 kolonií perlorodky říční. „Jde vidět, že jim je zima a nejedí, protože jsou ještě zavřené,“ vysvětluje pak, když stojíme u jedné z nich, už na dolním toku. Přímo v Arnoštově totiž žádné nenajdeme. 

Dcera lesa

Eva Pláničková sama o sobě říká, že vždy byla „potrefená“ přírodou, lesem a vodou. „I když už jsem teď doma, toulám se kolem Vltavy a vždy uteču sem. Když už je tím jednou člověk infikovaný, nejde to jinak. Dokud mi to zdraví dovolí, nejde ten klid opustit. Už jenom to, že tady celý den nikoho nepotkáte.“

Jakožto od dcery hoteliéra se od ní v mládí očekávalo, že půjde v rodinných šlépějích. Přestože na přání otce vystudovala sportovní gymnázium v Praze, láska k lesům byla silnější a jako lesnická dělnice se nikdy nezalekla žádné práce „v montérkách“. „K vojenským lesům jsem šla proto, že se snaží přírodě vracet. Vojenské prostory se lidem moc nelíbí, ale jsou to poslední chráněné oázy. Platíme dnes za svou pohodlnost.“

Čtyřiašedesátiletá Eva Pláničková, které tu přezdívají Víla z Blanice, pracuje...

Mluví také o tom, že by se právě kvůli přírodě ráda podívala na Nový Zéland, ale starost o vlastní šumavské hospodářství ji nepustí. Před pěti lety náhle přišla o manžela, taktéž lesníka, a tak se teď ostatek u Volar stará sama. Je zvyklá každé ráno a odpoledne síct trávu kosou. „Je to dobré na pohybové ústrojí, ale ten grif musíte umět, jinak se nadřete. A zvířata jinou trávu stejně nechtějí žrát,“ popisuje s tím, že teď ji čeká senáž a pak příprava dřeva na zimu. Nestěžuje si. „Jsem ze své podstaty optimista, byla období, kdy bych to jinak nepřežila,“ usmívá se.

Voda má svou paměť

Paralelně s říčkou jdeme chvíli beze slov, naslouchajíce řeči přírody. „To je zvuk!“ reaguje víla z Blanice na zurčící potok. „Voda má paměť, to je prokázané. Občas někdo řekne – my máme problém, voda nám zaplavila to a tamto. Ale kdyby se nad tím zamysleli, zjistí, že tamtudy řeka už v minulosti tekla. Jenom se vrací, jde po paměti zpátky,“ přemítá a vzpomíná na svého dědečka, po němž získala schopnost proutkaření. „Nevím proč, ale cítím vodu, je to takové jemné šimrání. Říkám, že už mi rostou kořínky,“ líčí a mačká si střed dlaní, kterými se síla vody pod zemí ozývá, pokud je blízko.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...