Technologii převzatou z Finska po letech příprav uvádí do provozu ve školkařském středisku Vojenských lesů a statků (VLS) ve Lhotě u Dřís. Právě v době, kdy lesy v Česku čelí ničivému suchu a kůrovcové kalamitě, lesníci sází oproti výsadbě v předchozích letech několikanásobně více sazenic.
„Letos je to rekordní množství, zatím jsme vysadili 18,5 milionu stromků, během listopadu a prosince vysázíme další čtyři miliony. Dříve jsme museli na podzim rychle zalesňovat bez ohledu na vhodné klimatické podmínky nebo prostory v lese. Podzimní výsadba se mohla znehodnotit. Teď se třeba v případě, že armáda uzavře prostor pro cvičení, mohou zbývající stromky přesunout na jaro, kdy krytokořenných sazenic bývá nedostatek,“ vysvětluje Pavel Češka, vedoucí oddělení lesní výroby VLS. „Třeba borovici a douglasku, které fyziologicky nesnáší podzimní výsadby a zimní mrazy, je vhodnější sázet na jaře,“ pokračuje.
  |
On sám se byl v roce 2008 podívat, jak s technologií pro efektivnější pěstování sazenic nakládají kolegové ve Skandinávii. Až na jaře povolí první mrazy, budou tady ve Lhotě díky „hibernovanému“ sadebnímu materiálu schopni sazenice ve velkém počtu ihned vyexpedovat po celé republice. K několikaměsíčnímu zimnímu spánku tu v následujících dnech do mrazáku na tři patra naskladní 236 tisíc malých buků, 225 tisíc smrků, dále modřín, osiku a borovici.
„Nejde o hluboké potravinářské mrazení, ale spíše o jakousi dormanci rostliny, kdy je v latentním stavu až do jara. Stromkům to nijak neuškodí, nic se v rostlinách nevyvíjí, nezestárnou a neztratí kvalitu,“ tvrdí o technologii, kterou v Česku používají ještě další dvě lesní firmy, vedoucí správy lesních školek Pavel Draštík.
Uložení k zimnímu spánku
Mrazicí hala za 26 milionů korun má kapacitu jeden milion sazenic a podle Češky naplňuje tři účely: alfou a omegou je, že díky mrazu sazenice v nezměněné podobě přesunou z podzimu do jara, za druhé mladé stromky paradoxně ochrání před mrazem, neboť by se k jejich kořenům neměla dostat teplota nižší než minus dva stupně, a nakonec díky tomu, že jsou stromky vyňaty z plastových sadbovačů, mohou v případě oblevy uprostřed zimy zamířit ihned k výsadbě do lesa.
Účelem nízké teploty je i ochrana před plísněmi. „Sazenice by přežily i ve 3 stupních nad nulou, ale v uzavřeném prostoru by mohly rozvíjet plísně a nežádoucí patogeny,“ přidává Draštík.
Před halou čeká na zabalení několik objemných palet sazenic modřínu, který už téměř stihl před zimou opadat. V útrobách té části haly, která neslouží k chlazení nebo mrazení, potkáváme pracovníky za expediční linkou. Helena Klímová, která pro správu lesních školek ve Lhotě pracuje pětadvacátým rokem, právě naskladňuje modřín. „Jednotlivé sazenice musím vyndat z plastových sadbovačů, kterých je mnoho druhů, napočítám je po stovce, pak se zabalí do fólie a uloží do beden na paletách. Ty se navážejí rovnou do mrazáku,“ popisuje. „Vozí se sem veškeré stromečky, které tu ve Lhotě máme nasety, a třídí se podle velikosti,“ dodává. Na jaře tu pak podle Draštíka přibude k expediční lince i linky plnicí a osévací.
Prostřední část haly je inovativní chladicí box, v němž se teplota pohybuje kolem čtyř stupňů a který udržuje vlhkost. Slouží ke krátkodobému uskladnění třeba prostokořenných sazenic – tedy těch pěstovaných venku v půdě –, aby nezačaly rašit, dokud je nevyexpedují.
Našeho osivo do našeho lesa
Osivo, které Vojenské lesy a statky pěstují, pochází většinou z jejich vlastní produkce. „Sbíráme jej v našich porostech i v našich semenných sadech. Buď osivo pak přímo zasejeme, nebo necháváme skladovat a tzv. luštit. Sazenice stromků pak zase do našich porostů rozvážíme,“ vysvětluje Češka a doplňuje, že dbají na zachování genetického původu – stromy vysazují do podmínek, do nichž patří.
Vojenské lesy a statky obhospodařují 125 tisíc hektarů lesa a v osivu jsou z 90 procent soběstační. „V účelových semenných sadech máme roubovance smrku, jedlí, modřínu, borovice a třešně,“ upřesňuje Češka. V lesích, které spadají pod Vojenské lesy, je asi 65 procent smrků oproti dřívějším 75 procentům. Do budoucna ho bude výrazně méně, porosty budou druhově pestřejší. „Dříve byl podíl v obnově smrku 50 procent, dnes je to ve vojenských lesích přes dvacet procent. Z letos vysázených 22,5 milionu stromů jsou asi 3 miliony sazenice smrku, dvě třetiny jsou listnaté stromy,“ upřesňuje.
Méně jehličnanů, ale ne bez nich
Podle vedoucího správy lesních školek je smrk na pěstování jedna z nejkomplikovanějších dřevin. Zatímco jiné druhy vypěstují třeba za 5 měsíců, smrku to trvá rok a půl, na venkovních plochách až 4 roky. Nahradit smrk v českých lesích by mohla částečně douglaska. „Jde za ní ale ze strany některých Zelených kritika, že nejde o původní druh,“ podotýká Draštík.
„Lesnictví se bez jehličnanů neobejde,“ reaguje důrazně na otázku, do jaké míry v době kůrovcové kalamity vysazují i smrk, který škůdce napadá nejvíce. „Jsme dnes pod velkým mediálním tlakem, že jsme kůrovcovou kalamitu zavinili my. Vlastník, ať státní, nebo soukromý, ale musí hospodařit tak, aby se uživil, což dělali i naši předkové,“ míní Draštík a dodává, že v současnosti vznikající holiny je potřeba co nejrychleji zalesnit, aby se zabránilo mineralizaci lesních půd a ztrátě humusové vrstvy.
„Posledních třicet let jehličnany ve vyšších nadmořských výškách vysazujeme už jen ze 70 procent. V nižších polohách je to o hodně méně. Lesnictví si musí zachovat konkurenceschopnost, musí na něčem přežívat. Nesmí se samozřejmě stát, že přírodu usušíme, protože když se podíváme tady v okolí střediska, vidíme, že uschly borovice a břízy. Je to velkým poklesem hladiny spodní vody, kořenový systém stromů na vodu už nedosáhne. Polabská pánev může uschnout celá, včetně dubů a ostatních druhů,“ konstatuje Draštík.
