Begonie, africké fialky a nádutě. Tyto rostliny mě fascinují svou schopností regenerovat z listů. Pro člověka zvyklého na přírodu jen v květináči je to jistě docela všední představa, že mu ze ždibce listu vyroste nová rostlina, ale věřte, že je to vlastnost v rostlinné říši poměrně vzácná. V České republice je takových druhů jen několik: rosnatky, bublinatky a řeřišnice luční.
Mnohem častější je tato schopnost u pokojových rostlin. Snadná regenerace z listů je totiž kromě hezkého květu, přiměřené velikosti, ozdobných listů a schopnosti snášet obývákové teploty i polostín užitečná pro rostlinu, která pomýšlí na kariéru úspěšného domácího miláčka.
Náduť má dcery na listech List je bočním orgánem stonku, který se vyznačuje konečným růstem, je zploštělý a jeho hlavní funkce je asimilovat. V místě, kde vyrůstá ze stonku, je úžlabní pupen, ze kterého může vyrůst boční stonek, větev, nebo dokonce celá rostlina.
U některých rozchodníků je úžlabní pupen ponořen do hmoty listu, a když se odlomí list, odlomí se i pupen. Díky zásobě vody i dodávce asimilátů z mateřského listu z něj pak může vyrůst nová rostlina – Sedum dasyphyllum.
Některé listy ale jako by se o naše definice nestaraly a klidně rostou nebo produkují pupeny či přímo dceřiné rostlinky, například náduť. Některé to dělají až po poranění – africká fialka a begonie. Na okně mi roste jedna tořivka (český název pro rod Streptocarpus z čeledi Gesneriaceae). V tomto rodě vznikla od základů originální růstová forma. Rostliny vůbec nemají stonky, ale jen listy, květy a kořeny. Semenáček je stejný jako u jiných dvouděložných rostlin. Pak se vývoj zastaví, ale jeden z děložních listů pokračuje v růstu, až je z něj velký zelený lupen. Druhý děložní list postupně odumírá, přídatné kořeny vyrůstají z prvního článku mezi kořenem a děložními listy a květenství přímo ze střední žilky listu. U některých druhů vyrůstají z tohoto prvního listu kromě květenství také další listy, takže vzniká listová růžice.
Dlouho byly jednolisté a rozetovité tořivky popisovány jen jako zvláštnosti v učebnicích morfologie a nevzbuzovaly velkou pozornost moderních badatelů. To se ovšem změnilo ve chvíli, když se začal zkoumat huseníček a byl nalezen gen STM „shoot meristemless“ (tj. bez koncového stonkového pletiva.
Nositelé nefunkční verze genu STM vypadají stejně jako rozetovitá růstová forma tořivky, ovšem s tím rozdílem, že neumějí kvést (a ani dlouhodobě udržet při životě děložní listy), nemohou totiž vytvořit květenství na listu.
Zatím se zjistilo, že u druhů rodu Streptokarpus existuje gen podobný genu STM a je aktivován v adventivních pupenech na žilce listu, stále se ale neví, proč nevzniká konvenční stonek. Ve hře jsou geny zajišťující produkci giberelinů (hormonů odpovědných za dlouživý růst stonků), protože jejich aplikace může vyvolat normální vývoj stonku u jednolistých i rozetových tořivek.
Stačila by i trojnožka Pokojovými rostlinami, které zůstávají zatím trochu stranou zájmu botaniků, jsou plastové kytky. Jako by z oka vypadly svým živým vzorům a jejich tvůrci jsou viditelně vedeni snahou přiblížit se skutečnosti co nejvíce. Plastové rostliny někdy dokonce trčí ze substrátu v květináči, ačkoliv je jasné, že by stejně tak dobře mohly stát na trojnožce. Zdá se, že kreativita tvůrců plastoflóry pokulhává za možnostmi, které materiál nabízí, v důsledku selekčního tlaku zákazníků. Ti prostě stojí o konkrétní a známé typy. Například vzrostlé plastopalmy. Předpokládám, že vědecký nezájem o plastoflóru je dočasný a že se mají evoluční biologové na co těšit.
Módní trendy a změna klimatu v bytech vyvolávají neustálou potřebu domestikovat nějaké nové nevídané tvary a barvy pokojových rostlin. Tady je potenciál plastoflóry, jejíž vývoj nebude ničím omezen. Kromě snad jedné maličkosti, že si nebudete moci uždíbnout kousek listu rostliny, která vás okouzlí u sousedů, a vypěstovat si ji doma.
***
Rostliny bez rodičů Rozmnožují se bez pylu a blizny. Tuto schopnost mají většinou pokojové rostliny. Proto mohou pomýšlet na kariéru úspěšného domácího miláčka.
O autorovi| JITKA KLIMEŠOVÁ, Autorka je docentka, pracuje v Botanickém ústavu AV ČR a přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Článek byl převzat z březnového čísla časopisu Vesmír, které vyšlo tento týden. Text zkrátila redakce Lidových novin.
